28 C 423/2025-38 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované, aby jí zaplatila částku 13 380 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v úroku z prodlení z částky 13 380 Kč za dobu od 3. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 25. 1. 2025 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy žalovaná načerpala úvěr ve výši 12 000 Kč, kterou se spolu s úrokem ve výši 1 380 Kč zavázala vrátit do 2. 4. 2025. Žalovaná neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., obřanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, včetně dodatku č. 1, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli smlouvu, v níž se strany dohodly, že postupitel postupuje a převádí pohledávky na postupitele a postupitel pohledávky přijímá a nabývá, a předmětem postoupení byla též pohledávka za žalovanou, která je uplatněna žalobou. Postupitelka oznámila žalované dopisem ze dne 15. 8. 2025, postoupení pohledávky na žalobkyni jako nového věřitele, jak bylo zjištěno z oznámení samého a poštovního podacího lístku.6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , soud zjistil, že ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje umožnit žalované čerpat spotřebitelský úvěr až do výše 12 000 Kč, a žalovaná se zavazuje splácet poskytnutý úvěr a zaplatit úrok, ve výši alespoň minimální splátky 5 % výše jistiny + úrok přirostlý za předchozích 30 dní, datum splatnosti minimální měsíční splátky: každý 30. den ode dne načerpání úvěru do úplného splacení. Z výpisu z účtu , č. účtu, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, celkem částku 12 000 Kč.7. Žalovaná byla vyzvána zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 15. 8. 2025, který byl žalované odeslán téhož 20. 8. 2025, k uhrazení dluhu před podáním žaloby ve lhůtě do tří dnů, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího lístku.8. Uvedená dílčí zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.9. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku.10. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na smlouvě, na kterou v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, k tomu aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.13. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně netvrdila ničeho konkrétního o tom, jak byla posouzena schopnost splácet poskytnutý úvěr žalovanou, tedy z jakých údajů právní předchůdkyně žalobkyně vycházela a jak byly tyto údaje zjištěny. Žalobkyně pouze odkázala na ustanovení obchodních podmínek vážících se ke smlouvě, v nichž je obecně popsán postup ověřování úvěruschopnosti, resp. udělen spotřebitelem souhlas, aby poskytovatel úvěru získal o spotřebiteli informace nahlížením do registrů.14. V projednávané věci tak dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a potažmo tedy ani břemeno důkazní, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů dostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Je –li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stíhá žalovanou toliko povinnost vrátit jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 12 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti,