28 C 428/2025-47 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku 23 000 Kč s z prodlení ve výši 12 % ročně za dobu od 7. 5. 2025 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému částku 23 000 Kč v platbách 9 000 Kč dne 15. 5. 2023, 10 000 Kč dne 14. 6. 2023 a 4 000 Kč dne 14. 7. 2023, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, v návaznosti na jednání o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 103 odst. 1 č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z jednotlivých, dále uvedených listinných důkazů, soud učinil zjistil následující skutková zjištění, jež jsou závěrem o skutkovém stavu věci.5. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, (účet žalovaného) ve spojení s výpisem z účtu č. , č. účtu, , soud zjistil, že na účet žalovaného byly připsány tyto platby: 9 000 Kč dne 15. 5. 2023, 10 000 Kč dne 14. 6. 2023, 4 000 Kč dne 14. 7. 2023, s poznámkou „uzavření úvěrové smlouvy u , právnická osoba, “.6. V dopise ze dne 26. 4. 2025 společnost , právnická osoba, oznamuje žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2025 byla na žalobkyni postoupena pohledávka z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo , hodnota, (pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení, a účelně vynaložených nákladů na vymáhání), a žalovaný byl vyzván k uhrazení částky 47 457 Kč do tří dnů. Dle poštovního podacího lístku byl dopis odeslán 26. 4. 2025.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli smlouvu, v níž se strany dohodly, že postupitel postupuje a převádí pohledávky na postupitele a postupitel pohledávky přijímá a nabývá.8. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek dle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka na žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.9. Žalobkyně v žalobě požadovala přiznat nárok z titulu bezdůvodného obohacení, avšak současně z tvrzení žalobkyně, stejně jako z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že právním důvodem pro poskytnutí požadované částky byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně smlouva o spotřebitelském úvěru, na níž se vztahuje úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Soud vychází z toho, že žalovanému jako spotřebiteli nemůže být odejmuta ochrana zakotvená v ZoSÚ jen proto, že žalobkyně tvrdí, že není schopna prokázat uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí finančních prostředků žalovanému vycházela ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy měla za to, že smlouva byla uzavřena a že plní ze smlouvy. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako úvěrující se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, jako poskytovatele úvěru, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena. Povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele pak není vázána na výši poskytovaného spotřebitelského úvěru, tato povinnost musí být poskytovatelem úvěru splněna vždy, pokud závazkový vztah spadá pod působnost ZoSÚ.10. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně neuvedla ničeho konkrétního o tom, jak byla před uzavřením smlouvy posouzena schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, ani k tomu nepředložila ani neoznačila žádné důkazy.11. Jestliže soud došel k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní se zakládá na smlouvě o spotřebitelském úvěru, pak je nutno postupovat dle § 87 ZoSÚ, nikoli dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník, dále jen „o. z.“, jenž obecně upravuje nároky z bezdůvodného obohacení, žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Žalovaný netvrdil, ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by žalovaný na závazky z neplatné smlouvy čehokoli uhradil. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 23 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Jak bylo výše uvedeno, ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dluhu, naposledy dopisem ze dne 26. 4. 2025, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl co do požadovaného úroku z prodlení za období uvedené v žalobě. Soud proto žalobu zamítl co do požadovaného úroku z prodlení. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že se žalovaný neuhradí povinnost uloženou mu tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalovaného v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř., tak, že soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla procesně úspěšná jen v poměrně nepatrné části (úroku z prodlení). Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 920 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 14b odst. 1 (bod 2.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni učinění úkonu právní služby (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, 400 Kč za přípravu a převzetí věci, 400 Kč za předžalobní upomínku, 400 Kč za podání žaloby; c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl