111 C 334/2020-31 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem doručeným soudu dne 16. 10. 2020 domáhal se manžel rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství neplní svou funkci a žádný z manželů nemá zájem na jeho zachování. 2. Manželka s rozvodem souhlasila. 3. Protože manžel se v době řízení nacházel na území Rakouské republiky (dále jen„ Rakousko“), byl tím v řízení dán mezinárodní prvek, soud proto musel řešit otázku pravomoci a použitelného právního řádu. Jak v případě určení pravomoci, tak v případě rozhodného práva bylo nutné zohlednit přímo použitelné předpisy Evropské unie, (dále jen„ EU“). Pravomoc k řízení o rozvod manželství upravuje přímo aplikovatelné nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen„ Nařízení“), pravomoc soudů k řízení o rozvod manželství upravuje čl. 3 a následující Nařízení, relevantní je čl. 3 odst. 1 písm. a), dle kterého je k řízení příslušný také ten soud, na jehož území má odpůrce bydliště. Relevantní je i čl. 3 odst. 1 písm. b) Nařízení, dle něhož je dána příslušnost soudu toho státu, jehož státními příslušníky jsou oba manželé. Jelikož manželka má obvyklé bydliště na území České republiky a oba manželé jsou státními příslušníky České republiky, byla tím dána pravomoc českého soudu. Rozhodné právo pro rozvod manželství bylo nutné určit dle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), protože kolizní normy pro rozvod jsou na půdě EU upraveny nařízením Rady (EU) č.1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, které však pro ČR není závazné a až na určité výjimky, se neaplikuje. V ustanovení § 50 odst. 1 ZMPS je uvedeno, že rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Kolizní norma týkající se osobních poměrů manželů je v § 49 odst. 1 ZMPS a hraniční určovatelé jsou zde stanoveny kaskádovitě: společné státní občanství, pak společný obvyklý pobyt (stačí na území jednoho státu, nikoliv na stejném místě), a není-li jej, pak české právo (lex fori). Jelikož oba manželé mají státní příslušnost ČR, soud v řízení použil české právo. 4. Z oddacího listu zapsaného v knize manželství matričního úřadu [obec], okres [okres], ve svazku I. ročník [rok] strana [anonymizováno] poř. [číslo] bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne 19. 6. 2004 před Městským úřadem Vrbno pod Pradědem, oba jako rozvedení. Z nesporných tvrzení manželů bylo zjištěno, že manželé od počátku roku 2016 společně nežijí a intimně se nestýkají, stalo se tak po postupném citovém odcizení v souvislosti se zdravotním stavem manželky, která již v souvislosti s ním nemohla být manželovi takovou oporou, jakou byla do onemocnění. Žádný z manželů již nemá zájem na zachování manželství. Nezletilé děti manželé nemají. Jiné důkazy k situaci v rodině a vzájemnému vztahu manželů soud neprovedl, neboť rozhodné skutečnosti byly dostatečně zjištěny provedenými důkazy a výslech manželů byl vzhledem k procesní situaci již nadbytečný. 5. Skutkový stav soud právně zhodnotil tak, že rozvrat manželství je hluboký, trvalý a nenapravitelný. Odloučení manželů trvá ke dni rozhodnutí čtyři roky. Hlavní příčinou rozvratu manželství je chování obou manželů, kteří se rozešli v názorech na společné záležitosti a v důsledku toho přestali vytvářet zdravé rodinné prostředí, vzájemně se nepodporovali a nežili ve vzájemné úctě. Žádný z manželů se na rozvratu nepodílel převážnou měrou, nelze ani mít za to, že některému z nich bude rozvodem způsobena zvlášť závažná újma (viz § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku – dále jen „o. z.“). Kumulativně pak není naplněna ani podmínka existence mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství, jelikož je zřejmé, že manželům nynější oddělené soužití již vyhovuje a nemají o obnovení soužití zájem. Ve smyslu § 755 odst. 2 písm. a) o. z. soud rovněž neshledal, že by byl dán zájem dětí na zachování manželství, protože děti se manželům nenarodily. Soud proto v souladu s § 755 odst. 1 o. z. vyslovil, že manželství účastníků se rozvádí. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních negativně, protože na straně žádného z manželů nebyly shledány žádné okolnosti, které by mimořádné přiznání náhrady nákladů odůvodňovaly.