109 C 221/2021-41 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 23 081 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 12. 9. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 11. 5. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, žalovaný úvěr čerpal do výše 23 080,88 Kč, smlouva byla uzavřena na webovým stránkách [webová adresa]. Před uzavřením smlouvy byla prověřována solventnost žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 11. 5. 2020 soud neučinil žádný skutkový závěr, jelikož tato smlouva není žádným z účastníků podepsána, když dle listiny věřitelem měla být společnost [právnická osoba], dlužníkem žalovaný s tím, že úvěr měl být poskytnut až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč. 4. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost [právnická osoba] jako postupitel uzavřeli výše uvedenou smlouvu. Dle seznamu postoupených pohledávek pod [číslo] byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným, avšak ve výši 22 903,52 Kč. 5. Žalobkyně v řízení prokázala, že uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek dne 27. 1. 2020. Součástí této smlouvy měla být také tvrzená pohledávka za žalovaným, i když v rozdílné výši. Soud však neprováděl dokazování ohledně výše postoupené pohledávky, když žalobkyně neprokázala tvrzený smluvní vztah mezi tvrzeným věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, která měla být mezi účastníky uzavřena dle ust. § 2395 o. z. Tato listina však není podepsána a žalobkyně tak neprokázala, že by účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru v písemné formě. Nebyla však prokázána ani jiná forma uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti důkazní dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Je pravdou, že nárok žalobkyně mohl být posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, pokud by žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného tvrzenou částku 23 080,88 Kč. Navrhovala, aby soud provedl dotaz na [právnická osoba] s tím, že mělo být zjištěno, kdo byl majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] k datu uzavření smlouvy 11. 5. 2020. Soud tento důkaz pro nadbytečnost neprovedl, jelikož zda s tímto účtem mohl disponovat žalovaný či nikoli, by neprokázalo to, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] na tento účet dne 11. 5. 2020 zaslala částku 23 080,88 Kč, popř. že by k tomuto dni zaslala na tento účet více částek v různé výši, v součtu žalovanou částku. Opětovně soud zdůrazňuje, že žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti důkazní dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. a to, že žalovaný se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.