112 C 328/2021-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 4. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 6 204,60 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 8. 9. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 9. 8. 2019 prostřednictvím své webové stránky smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému na jeho bankovní účet poskytnut úvěr v částce 3 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204,60 Kč do 7. 9. 2019. Žalovaný však úvěr v termínu splatnosti neuhradil. Pohledávku za žalovaným z této smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. Žalovaný ani poté ničeho neuhradil. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení částky 6 204,6 Kč s úroky z prodlení s tím, že pokud by soud její nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje tuto částku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř). 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako věřitelem byla dne 8. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno] s tím, že žalovaný je zde označen osobními údaje, je zde uveden jeho emailový kontakt, včetně čísla bankovního účtu [bankovní účet]. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč, který měl být splatný 7. 9. 2019 s roční zápůjční úrokovou sazbou 40 % a měl být uhrazen dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 224,60 Kč po slevě, popř. 3 204,6 Kč před slevou. Smlouva obsahuje práva a povinnosti jednotlivých účastníků a žalovaný jí podepsal unikátním SMS kódem. [příjmení] 3 000 Kč byla dne 9. 8. 2019 poukázána z účtu společnosti [právnická osoba] na účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě s označením zápůjčka [anonymizováno] Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 3. 2021 společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky vzniklé ze smluv o zápůjčce, které postupitel jako věřitel uzavřel se svými klienty jako dlužníky a jsou specifikovány v seznamu pohledávek, avšak z tohoto seznamu nevyplývá, že by touto konkrétní smlouvou o postoupení pohledávek byla postoupena i pohledávka za žalovaným. 4. Žalobkyně dále soudu předložila oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021, kterou adresovala původní věřitelka [právnická osoba] žalovanému s tím, že jej informovala, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2020 byla pohledávka z neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy [číslo] postoupena žalobkyni a žalovaný byl vyzván k úhradě této částky 9 846,95 Kč do tří dnů na bankovní účet tohoto nového věřitele. Nebylo však prokázáno odeslání této listiny žalovanému. Žalobkyně dále předložila výzvu k úhradě před podáním žaloby z téhož dne, kdy právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě nesplaceného závazku ve výši 16 380,96 Kč ze smlouvy, která měla být uzavřena dne 9. 8. 2019 mezi [právnická osoba] jako původním věřitelem a žalovaným a bylo mu zapůjčeno 3 000 Kč. Ohledně odeslání této zásilky byl soudu předložen podací lístek ze dne 2. 2. 2021, v němž je jako odesílatel uvedena společnost [právnická osoba] 5. Po provedeném dokazování má soud za to, že žalobě nelze vyhovět, a to z toho důvodu, že v řízení nebyla prokázána aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu. V řízení bylo pouze prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalovanému na jeho bankovní účet dle smlouvy ze dne 9. 8. 2019 částku 3 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru do 7. 9. 2019, přičemž nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento úvěr něčeho vrátil. Žalobkyně však neprokázala, že by stala věřitelem žalovaného tím, že by jí pohledávka za žalovaným byla platně postoupena ve smyslu ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Žalobkyně tvrdila, že k postoupení pohledávky na její osobu mělo dojít smlouvou ze dne 18. 3. 2021. Tato smlouva soudu předložena byla včetně její přílohy obsahující specifikaci postoupených pohledávek, avšak pohledávka za žalovaným mezi postoupenými pohledávkami není. Naopak z dalších listin, které žalobkyně soudu předložila, a to zejména z předžalobní výzvy a z oznámení o postoupení pohledávky (o němž však soud nemá za prokázáno, že by bylo odesláno původním věřitelem žalovanému) vyplývá, že k postoupení pohledávky mělo dojít smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2020. Tuto smlouvu, včetně specifikace postoupených pohledávek však žalobkyně soudu nepředložila. Vzhledem k tomu, že nebylo v řízení prokázáno odeslání oznámení o postoupení pohledávky, resp. notifikace původního věřitele žalovanému o postoupení pohledávky (ve smyslu ust. § 1882 o. z.), neboť k listině označené jako oznámení o postoupení pohledávky, které měl původní věřitel odeslat žalovanému, nebyl předložen žádný důkaz o jeho odeslání, má soud za to, že postoupení pohledávky na nového věřitele, tedy žalobkyni, prokázáno nebylo a soudu nezbylo než žalobu zamítnout. Žalobkyně se totiž k jednání, které se ve věci konalo, nedostavila a soud jí nemohl poučit o nutnosti a označit a předložit další důkazy k prokázání tvrzení o postoupení pohledávky a tedy aktivní legitimaci žalobkyně k vedení sporu. Toto poučení soud poskytuje podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. zásadně u jednání. 6. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci plný procesní úspěch, v souvislosti s tímto řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly.