116 C 290/2020-39 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 15. 4. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 1. 1. 2003. Shora popsaným jednáním tak žalovanému zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když nezaplatil televizní poplatky za období specifikované v níže uvedeném rozpisu dluhu žalovaného. Z případných mimořádných plateb žalovaného byly uhrazeny nejstarší dlužné částky. Žalovaný tedy dluží žalobkyni k dnešnímu dni celkem částku 3 780 Kč s příslušenstvím za období od dubna 2017 do července 2019. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Dle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil, přestože se žalovaný s výzvou seznámil, či se objektivně s výzvou seznámit mohl. K dnešnímu dni je žalovaný v prodlení s placením splatné pohledávky a z jeho chování nevyplývá, že by měl v úmyslu svůj dluh uhradit. Žalobkyně je oprávněna na základě předpisů práva občanského požadovat úrok z prodlení. Žalobou nárokovaná výše úroků z prodlení odpovídá právním předpisům platným a účinným v rozhodném období. Žalobkyně současně v návaznosti na výše uvedené zákonný úrok z prodlení kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 15. 4. 2020. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když na adrese, kde je přihlášen televizní přijímač v dubnu 2017 nebydlel, a to ani po tomto datu. 3. K vyjádření žalovaného se žalobkyně vyjádřila svým podáním ze dne 17. 11. 2020 s tím, že je tvrzení žalovaného nerozporuje, povinností žalovaného bylo, oznámit příslušné změny ohledně údajů o poplatníkovi televizního poplatku. [příjmení] takovou odhlášku však žalovaný neučinil, ani změnu doručovací adresy. 4. Žádný z účastníků se k jednání nedostavil, žalobkyně se omluvila. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku u České pošty v lednu 2003, v době od dubna 2017 do července 2019 nezaplatil televizní poplatek v částce 135 Kč měsíčně a neučinil tak ani po písemné výzvě žalobkyně ze dne 17. 9. 2019, která byla žalovanému odeslána na jím uvedenou korespondenční adresu [ulice a číslo] 10, [část obce] dne 19. 9. 2019, žalovaný dluh nezaplatil. Uvědoměním ze dne 8. 3. 2016 pak soud vzal za prokázáno, že byl nařízen výkon rozhodnutí soudního vyklizení bytu žalovaného, na adrese [anonymizováno]. [příjmení] [číslo] [obec] – [část obce], a to na den 12. 4. 2016. 6. Žaloba je důvodná. Žalovaný jako poplatník televizního poplatku dle § 3 z. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, svou povinnost vůči žalobkyni ve shora uvedeném období nesplnil, ačkoliv tak měl dle § 7 odst. 2 téhož zákona učinit vždy nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Svůj dluh nezaplatil ani ve lhůtě, kterou mu žalobkyně poskytla ve výzvě k úhradě, žalobkyni tak vzniklo oprávnění domáhat se svého práva u soudu dle § 10 shora citovaného zákona. Tímto rozsudkem proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení, na které má žalobkyně jako věřitel dle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 nárok, výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a tato byla za celé období kapitalizována na částku 606,22 Kč. Procesní obranu žalovaného, pak soud vyhodnotil jako nedůvodnou, když povinností žalovaného bylo oznámit změnu v užívání televizního přijímače, tedy své odstěhování z místa, na kterém byl povinen tento poplatek hradit, tak jak má na mysli ust. § 8 odst. 6 zákona č. 348/2005 Sb., což žalovaný v řízení neprokázal, ani netvrdil. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 1 126 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby), kdy dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. činila odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 stejné vyhlášky, celkem 200 Kč, a náhrada 21 % DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 126 Kč.