117 C 245/2020-16 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 12. 8. 2020 se manžel domáhal rozvodu manželství účastníků, jež bylo uzavřeno dne 15. 9. 1984 před [anonymizována tři slova] [obec], u obou manželů jako manželství první. Návrh odůvodnil tvrzením, že manželství účastníci uzavírali z lásky po pětileté známosti, toto bylo souladné asi do roku 2010. V té době manželka začala bez vědomí manžela dělat dluhy, pro neomluvené absence ji navíc propustili z práce. V letech 2012 až 2017 manželé prošli insolvenčním řízením. Manželka později již do práce nenastoupila, začala dělat nové dluhy a nemá již zájem o řádný manželský život. Od roku 2010 manželé společně nehospodaří a intimně se nestýkají. Manžel již nemá zájem v tomto nefunkčním manželství dále setrvávat, společné soužití se stalo nesnesitelným. Z manželství se narodili dva synové, oba jsou již zletilí. 2. Manželka se k žalobě nevyjádřila, ačkoli k tomu byla soudem opětovně vyzývána, a k jednáním konaným ve věci dne 9. 12. 2020 a dne 3. 2. 2021 se bez omluvy nedostavila. Soud tedy v souladu s ust. § 101 o. s. ř. jednal v její nepřítomnosti a dle ust. § 389 odst. 1 z. ř. s. upustil od výslechu manželky, která se dle sdělení manžela jednání vyhýbá, jelikož její výslech by byl spojen s velkými obtížemi 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli manželství dne 15. 9. 1984 před [anonymizována tři slova] [obec], u obou jde o manželství prvé. Z manželství pochází dvě již zletilé děti. Manželství bylo spokojené asi do roku 2010, poté manželka ukončila zaměstnání z důvodu neomluvené absence a další si již nehledala, což manželovi vadilo, neboť byla dlouhodobě bez jakéhokoli příjmu, navíc se zadlužovala. Neshody mezi manžely vedly k ukončení společného soužití manželů, kdy se manželka odstěhovala ke své matce. Finanční situace manželů byla následně řešena insolvenčním řízením. Před ukončením insolvenčního řízení v roce 2017 manželé společné soužití krátce obnovili, situace se však nezlepšila. Po soudním vystěhování z bytu se manželé přestěhovali do současného bytu, od té doby užívají samostatné pokoje, komunikace mezi nimi je špatná a vyostřená, hádají se kvůli maličkostem a volný čas tráví každý po svém. Manžel sice hradí náklady na bydlení i stravu, neboť manželka stále nepracuje a nemá žádný příjem, toto však nepovažuje za společné hospodaření. Manželce přispívá na její výdaje rovněž zletilý syn, který s nimi v bytě bydlí. Manželka nehradí ani zdravotní pojištění, čímž jí vznikl dluh u zdravotní pojišťovny ve výši asi 200 000 Kč, který je splácen v rámci nařízené exekuce srážkami z renty manžela. Vztahy manželů se výrazně zhoršily, v podstatě od roku 2010 spolu manželé nehospodaří, intimně se stýkají pouze ojediněle. K obnovení společného soužití manželů již nedošlo a manžel již o obnovení společného soužití nemá zájem, toto nepovažuje ani za možné, obává se dalšího zadlužovaní ze strany manželky. Rovněž manželka zájem o obnovení společného soužití nevyjádřila. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 755 a následujících o. z. manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Ke zhoršení vztahů mezi manžely došlo v roce 2010, kdy manželé spolu rovněž přestali hospodařit a intimně žít. Příčinu rozvratu manželství soud shledal zejména v neshodách ve finančních otázkách, když manželovi vadilo, že manželka nepracuje, následně se manželé dostali do finanční tísně, která musela být řešena insolvenčním řízením manželů. Toto vedlo k citovému odcizení manželů, manželé ač žijí v jednom bytě, spolu nežijí jako manželé, vzájemně se nepodporují, komunikace mezi nimi je vyostřená a manžel se obává dalšího zadlužování ze strany manželky, která dlouhodobě nemá žádný příjem. V současné době je vyloučeno, aby manželé nadále vytvářeli zdravé rodinné prostředí, podporovali se, vzájemně se respektovali a udržovali tak rodinné společenství. Manžel jednoznačně vyloučil, že by mohlo dojít k obnovení manželství a na tomto již ani nemá zájem, rovněž manželka zájem na obnovení společného soužití nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 755 odst. 1 o. z. vyslovil, že manželství účastníků se rozvádí. 5. Podle § 23 z. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů v řízení o rozvod jejich manželství.