109 C 268/2022-41 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 2 464,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 467,91 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 529,42 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a částku 1 707,86 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 5. 11. 2018 smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit s částkou 10 000 Kč příslušenstvím úvěru ve výši 8 592 Kč Smlouva byla uzavřena na základě vyplněné žádosti o úvěr, kde žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a jeho finanční situaci. Žalovaný však nehradil řádně a včas, když uhradil pouze částku 14 300 KČ Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá uhrazení nesplacené jistiny 2 464,44 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 66,33 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1 131,17 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 214,53 Kč, inkasního poplatku 415,53 Kč a smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 701,86 Kč. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 467,91 Kč je vypočten za období od prvého dne prodlení po splatnosti poslední splátky tedy od 6. 1. 2020 do 29. 11. 2021 z jistiny ve výši 2 464,46 Kč. Žalobkyně se domáhá částky 690 Kč jako účelně vynaložených nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky, kdy za odeslaný obyčejný dopis účtuje 39 Kč a dále 3x 217 Kč za tři osobní návštěvy. Žalobkyně se také domáhá smluvní pokuty ve výši 1 707,86 Kč, která byla vypočtena od 1. 6. 2020 do 29. 11. 2021 z jistiny ve výši 2 464,44 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud činí tento závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 5. 11. 2018 smlouvu o úvěru. Žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se s poskytnutou částkou zavázal uhradit úrok 293 Kč, částku 4 900 Kč úplatu za poskytnutí úvěru, 929 Kč za náklady na vyhodnocení úvěru a 1 800 Kč za inkaso plateb v hotovosti. Částka měla být uhrazena ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnaný od 31. 11. 2017 na dobu určitou do 31. 11. 2018. Výše uvedené nebylo s jednatelem úvěru ověřeno. Dále žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 17 249 Kč, za bydlení a energie hradí 1 000 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady 590 Kč. Žalovaný má vzdělání střední bez maturity, nemá žádnou vyživovací povinnost. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena z postupitele společnost [právnická osoba] na žalobkyni jako postupníka. 4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne ustanoven § 1879 o. z. Smlouva byla uzavřena 22. 12. 2021 mezi společnost [právnická osoba] a žalobkyní. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. Toto prokazovala smlouvou v listinné formě ze dne 5. 11. 2018. Jedná se však o spotřebitelský vztah a je nutno řádně tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně ve smyslu ustanoven § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně zkoumala solventnost žalovaného. Žalobkyně řádně netvrdila, když konktrétně neuváděla, jakým způsobem byla prověřována solventnost žalovaného, jedná se pouze o obecná tvrzení. Pokud jde o prokazování zkoumání solventnosti, tuto svou povinnost žalobkyně také nesplnila. Bylo odkázáno pouze na žádost o úvěr, kde žalovaný měl o sobě uvést základní údaje, jak žalobkyně tvrdí. Již ze samotného formuláře však je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně nemohla řádně solventnost zkoumat a z tohoto učinit závěry. V listině je uvedeno, že žalovaný má pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou do 31. 11. 2018 Smlouva o úvěru byla uzavírána dne 5. 11. 2018, z tohoto vyplývá, že žalovaný měl zajištěn příjem pouze po dobu jednoho měsíce. Ačkoli měl své závazky ze smlouvy o úvěru hradit po dobu 14 měsíců, právní předchůdkyně žalobkyně tak neprověřovala, z jakých finančních prostředků žalovaný bude svůj závazek hradit. Nejedná se tak o řádné zkoumání solventnosti a z tohoto důvodu je smlouva o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud nárok žalobkyně neposoudil ani jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení, když bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento však sám uhradil částku 14 300 Kč, tedy částku vyšší, než ke které by byl zavázán k úhradě ze strany soudu. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 5. O nákladech řízení bylo výrokem dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.