109 C 335/2021-79 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 33 061 Kč se se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 4. 2021 do zaplacení, částku ve výši 4 996,32 Kč a úrok ve výši 102,09 % ročně z částky 25 348,54 Kč od 27. 4. 2021 do 18. 5. 2021 ve výši 1 499,08 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 25 348,54 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 27. 4. 2021 dosáhne částky 113 976 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 19. 5. 2019 smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 34 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úrok v 30 měsíčních splátkách po 3 608 Kč. Součástí splátek byla splátky jistiny, úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 442 Kč. Před uzavřením smlouvy byla prověřována solventnost žalovaného. Žalovaný však neplnil řádně a včas a za dobu od 10. 10. 2019 do 9. 3. 2021 uhradil částku 59 544 Kč. Žalobkyně má nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč. Dle smlouvy má nárok na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení, domáhá se smluvní pokuty u splátek 17 a 18. Dále má žalobkyně právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 1 000 Kč. Dle smlouvy vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dní. Jedná se o splátky 1, 15, 16 a 18. Jelikož nebylo řádně hrazeno k datu 25. 4. 2021 došlo ke zesplatnění celého úvěru. Dle smlouvy tak dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky se ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, tedy 29 737,47 Kč. Žalovaný je dle smlouvy povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 27. 4. 2021 až do jejího úplného zaplacení. V souvislosti s pandemií Covid-19 žalobkyni od 5. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevzniklo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývající ze smlouvy o úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 9. 2019 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 34 000 Kč, tento se zavázal zaplatit celkově vč. pojištění 94 980 Kč v 30 měsíčních splátkách po 3 608 Kč. 4. Z hodnocení klienta ze dne 15. 9. 2019 soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 26 100 Kč, příjem má ze zaměstnání, jeho výdaje činí 3 410 Kč životní minimum, 1 500 Kč bydlení, dopravy, kurzy, záliby apod. 20 Kč, celkové výdaje tak činí 4 930 Kč, rezerva činí 1 000 Kč. 5. Z výplatní pásky žalovaného za srpen 2019 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného za tento měsíc činil 26 100 Kč. 6. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba], družstvo jako obchodní zástupce od 1. 2. 2018 na dobu neurčitou, příjem žalovaného v srpnu 2019 činil 26 100 Kč, průměrný čistý měsíční příjem žalovaného od 1. 2. 2018 do 1. 3. 2019 činil 27 300 Kč. 7. Z výplatní pásky žalovaného za července 2019 soud zjistil, že jeho čistý příjem činil 26 172 Kč. [Anonymizovaný odstavec.] 9. Z přílohy [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, pojištění schopnosti splácet úvěr, soud zjistil, že se žalovaný dne 15. 9. 2019 zavázal platit výše uvedené pojištění ve výši 442 Kč měsíčně. 10. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobu zamítl, když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Toto prokazovala listinou ze dne 15. 9. 2019, kdy bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 34 000 Kč. Jelikož se však jedná o spotřebitelský vztah, je žalobkyně povinna tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřovala solventnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Toto však žalobkyně, ač byla poučena, neprokázala, žalobkyně pouze prokazovala, jaké jsou příjmy, tedy příjmová stránka rozpočtu žalovaného a to výplatními páskami a potvrzením zaměstnavatele. Je nutno však zkoumat i pasivní stránku rozpočtu, což prokázáno nebylo. V každém jednotlivém případě je nutno u konkrétního klienta zjišťovat, jaké má životní náklady s bydlením, s placením úvěrů, spořením, dopravou apod. Nelze vycházet z částky 3 410 Kč jako životního minima, která nesděluje žalobkyni nic o tom, jaké výdaje žalovaný skutečně má. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bod 26., vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka, když v hodnocení klienta je uvedeno, že žalovaný má platit za bydlení 1 500 Kč, což v roce 2019 je zcela nepravděpodobné a další výdaje za dopravu, kurzy, záliby má mít za 20 Kč měsíčně. Tento údaj je také zcela nepravděpodobný vzhledem k cenám i jen za hromadnou přepravu. S ohledem na výše uvedené je smlouva o úvěru tak dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud by mohl nárok žalobkyně posoudit z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, žalovanému však bylo poskytnuto 34 000 Kč a z žalobních tvrzení vyplývá, že tento uhradit celkem 59 544 Kč, tedy částku vyšší, než ke které by byl zavázán soudem. Soud proto žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.