130 C 234/2022-51 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 520 Kč z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému v souvislosti s jízdou žalovaného autobusovou linkou [číslo] provozovanou Dopravním podnikem [právnická osoba] dne 10. 9. 2014. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 13. 10. 2021. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že autobusem [číslo] v [obec] dne 10. 9. 2014 necestoval a dohodu s cestujícím nepodepsal, na adrese uvedené v dohodě nikdy nebydlel, taková adresa ani neexistuje. Pokud se jedná o řidičský průkaz, z něhož měla být při přepravní kontrole ověřena je totožnost, pak řidičský průkaz uvedeného čísla stejně jako občanský průkaz mu byly odcizeny v roce 2011 při vloupání do jeho vozidla, což řádně nahlásil na policii. Dále namítl, že žalovaný nárok je promlčen. 3. Soud k důkazu přečetl listiny předložené účastníky a rovněž vyžádané soudem na návrh žalovaného. 4. Z dohody s cestujícím č.. I [číslo] soud zjistil, že pověřená osoba Dopravního podniku [obec] a s. provedla dne 10. 9. 2014 přepravní kontrolu na autobusové lince [číslo] v úseku mezi zastávkou Svinovské mosty a [obec] – Vodárna, kde kontrolovala cestujícího, z jehož [číslo řidič. oprávnění] zjistila, že se jedná o žalovaného. Jako doručovací adresa byla uvedena adresa [adresa]. Kontrolovaná osoba dohodu podepsala, přitom uznala svůj závazek vůči dopravnímu podniku z dlužného jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 se seznamem postupovaných pohledávek soud zjistil, že [ulice] podnik [právnická osoba] postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným vyplývající z dohody s cestujícím č. I [číslo] ve výši 1 520 Kč. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky, výzvy dopravního podniku a předžalobní výzvy žalobkyně soud zjistil, že tyto listiny byly označeny adresou žalovaného [příjmení] 24A, [obec]. Předžalobní výzva byla na tuto adresu zaslána dne 4. 11. 2021. 7. Ze sdělení Magistrátu města Havířova ze dne 18. 8. 2022 soud zjistil, že žalovanému bylo vydáno několik řidičských průkazů. Dne 24. 5. 1996 byl žalovanému vydán první řidičský průkaz platný do 16. 12. 2008. Dne 17. 12. 2008 byl žalovanému vydán [číslo řidič. oprávnění], jenž byl z důvodu ohlášení odcizení dne 25. 10. 2010 vyměněn. Žalovanému tak byl vydán dne 25. 10. 2010 [číslo řidič. oprávnění]. Tento řidičský průkaz byl dne 9. 10. 2013 nahlášen jako odcizený, čemuž předcházelo oznámení odcizení policii dne 18. 9. 2013. Dne 9. 10. 2013 byl žalovanému vydán nový [číslo řidič. oprávnění], jehož platnost nadále trvá do 9. 10. 2023. 8. Ze sdělení Policie ČR - obvodního oddělení [obec a číslo] ze dne 18. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný v minulosti nahlásil odcizení [číslo řidič. oprávnění], které bylo vloženo o systému policie 9. 10. 2013. 9. Z usnesení Policie ČR – obvodního oddělení [obec] – [část obce] ze dne 15. 3. 2011 č. j.: KRPT [číslo] soud zjistil, že policie odložila [anonymizováno] věc podezření ze spáchání přečinů neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku a krádeže, kterých se mohl dopustit [jméno] [příjmení] tím, že mohl odcizit z neuzamčeného vozidla žalovaného peněženku s jeho doklady a platební kartou. Policie usnesení odůvodnila tím, že úkony [anonymizováno] řízení zahájila dne 10. 9. 2010 na základě oznámení žalovaného. Provedeným šetřením byla objasněna totožnost podezřelého, nepodařilo se však objasnit, jakým způsobem se podezřelý zmocnil platební karty a z jakého důvodu ji užíval k předmětným platbám. S ohledem na datum zahájení úkonů [anonymizováno] řízení nemohl být mezi odcizenými doklady [číslo řidič. oprávnění], jenž byl vydán až dne 25. 10. 2010, nýbrž mohlo jít o [číslo řidič. oprávnění], jenž byl rovněž ohlášen jako odcizený (viz odst. 7). 10. Z doplnění trestního oznámení ze dne 22. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaný podal v červenci 2022 na obvodním oddělení PČR [obec a číslo] trestní oznámení na neznámého pachatele, který zneužil jeho osobní identity a osobních dokladů. 11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. V řízení sice bylo prokázáno, že na žalobkyni byla ve smyslu ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka Dopravního podniku [právnická osoba] z titulu jízdy bez platného jízdního dokladu dne 10. 9. 2014, nebylo však prokázáno, že osobou, která daného dne cestovala v dopravním prostředku původního věřitele, byl právě žalovaný. Žalobkyně opírala svůj nárok o dohodu s cestujícím, která má charakter soukromé listiny. Dle ust. § 565 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Namítal-li tedy žalovaný, že linkou [číslo] v [obec] dne 10. 9. 2014 necestoval a dohodu s cestujícím č. I [číslo] nepodepsal, bylo na žalobkyni, aby správnost a pravost dohody prokázala. Žádný takový důkaz žalobkyně nenavrhla, ačkoli jí procesní obrana žalovaného byla známa. K jednání, kde by byla o nutnosti doplnit důkazní návrhy soudem poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., se žalobkyně nedostavila. Soud proto žalobu pro neunesení důkazního břemene žalobkyní zamítl. 12. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a zavázal procesně neúspěšnou žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 6 292 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. Náklady řízení zahrnují náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměnu zástupce žalovaného za 4 úkony právní služby ve výši 4 000 Kč, náhradu jeho hotových výdajů ve výši 1 200 Kč a náhradu DPH ve výši 1 092 Kč.