106 C 316/2020-148 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou, jež byla soudu doručena dne 6. 10. 2020 se manželka domáhala vůči manželovi rozvodu manželství. Žalobu odůvodnila tím, že s manželem se seznámila prostřednictvím internetu, kdy jím byla kontaktována, postupně navázali vztah, který vedl ke svatbě v červenci roku 2019. Svatba se odehrála v Tunisku, kam manželka odletěla dne 16. 7. 2019 a vracela se 13. 8. 2019. Od svatby manžel usiloval o získání víza, aby mohl přijet za manželkou. Manželka manželovi na podzim roku 2019 vypomáhala, jelikož ukončil pracovní poměr. Následně manžel požadoval po manželce finanční podporu, když nepracoval. V té době začala mít manželka podezření, že se jedná o účelový sňatek, aby se manžel dostal do státu EU. Jeho finanční požadavky na manželku se stupňovaly. Manžel na manželku vyvíjí psychický tlak, aby mu posílala finanční prostředky, aby s ním spolupracovala při získání víza. Následně manžel vyvíjel na manželku nátlak a citově ji vydíral a pokusil se ji donutit k tomu, aby na policii vypovídala v jeho prospěch. S tímto manželka nesouhlasila, s takovým člověkem nechce být dále v manželství a nemá zájem v manželství nadále pokračovat. Manželství považuje za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze čekat jeho obnovení. U jednání, jež se ve věci konalo dne 12. 7. 2023 manželka setrvala na podaném návrhu v plném rozsahu, dále doplnila, že s manželem spolu nikdy nežili, v osobním kontaktu byli pouze po dobu jednoho měsíce po svatbě a následně odletěla zpět do České republiky, pak se již osobně nikdy neviděli. Zpočátku měli asi půl roku kontakt přes sociální sítě, kdy manžel se zajímal o to, jak by mohl přijet do České republiky za manželkou. Následně byly kontakty stále menší, nyní již od jara roku 2020 v kontaktu nejsou, a to ani telefonicky ani přes sociální sítě. Manželka manžela sama nekontaktuje. Snažila se jej kontaktovat s tím, že probíhá rozvodové řízení, na to nereagoval. S manželem nikdy nebydleli, neměli společnou domácnost, nehospodařili společně. Z manželství se nenarodily žádné děti. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 12. 2022 byl manželovi pro toto řízení dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř., když se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině ustanovený opatrovník v osobě Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení], LL.M., advokátce se sídlem [adresa]. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 1. 2023. Opatrovník se ve věci vyjádřil písemným podáním doručeným soudu dne 8. 2. 2023, ve kterém navrhuje zamítnout žalobu o rozvodu manželství, když manželství trvá teprve krátkou dobu na to, aby mohlo být hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Účastníci dosud neměli možnost společně trávit čas, neboť manželka měsíc od uzavření sňatku vycestovala zpátky do České republiky a od té doby se nevrátila. Osobní kontakt by přispěl k obnovení a upevnění manželského vztahu. Z oddacího listu účastníků, občanského průkazu manželky, účastnického výslechu manželky vzal soud za prokázáno, že manželství bylo uzavřeno dne 22. 7. 2019 v [anonymizováno] v Tunisku. Manželství je zapsáno v knize manželství [příjmení] úřadu městské části města Brno, [obec], okres [okres] ve svazku [spisová značka], ročník [rok], na straně [anonymizováno] pod pořadovým [číslo]. U manželky se jedná o manželství třetí v pořadí, když předchozí byla rozvedena, u manžela o manželství prvé v pořadí. Z manželství nepochází žádné nezletilé děti. Z účastnického výslechu manželky vzal soud za prokázáno, že se s manželem seznámila přes sociální sítě asi půl roku před uzavřením sňatku, tento uzavřeli v červenci roku 2019. V Tunisku manželka pobývala s manželem asi po dobu jednoho měsíce, následně se vrátila zpět do České republiky. Nikdy neměla v úmyslu žít v Tunisku, manžel chtěl s ní žít v České republice. Manželé nikdy spolu nehospodařili, nikdy spolu jako manželé fakticky nebydleli. Poté co se vrátila zpět do České republiky byli manželé v kontaktu pouze přes sociální sítě, zpočátku byly kontakty intenzivnější, manžel se zajímal hlavně o to, jak by se mohl dostat do České republiky. Později kontakty slábly, nastala situace kvůli covidu na jaře roku 2020, kdy se nemohlo nikde létat. Manžel chtěl, aby manželka lhala na výslechu u cizinecké policie, že se znají dva roky a aby ho nadále navštěvovala, což ona odmítla, jednak byl zákaz cestování, jednak na to neměla finanční prostředky. Manžel požadoval po manželce peníze, oblečení, telefony pro něj i jeho blízké a aby ho podporovala, když je nezaměstnaný, což si manželka nemohla dovolit. Manžel manželce nikdy žádné finanční prostředky neposkytl ani dárky, manžel rovněž chtěl po manželce, aby za ním přijela do jiného státu, což bylo nemyslitelné, jednak kvůli finančním prostředkům, a také kvůli tomu, že by se mohlo stát, že by se tam nemusel dostat. Manžel vyvíjel na manželku nátlak, což ji nebylo příjemné. Osobně se pak manželé již nikdy neviděli, minimálně po dobu dvou let nejsou spolu v žádném kontaktu, když manželka manžela nevyhledává, nekontaktuje. Manžel se zpočátku snažil, ona na to nereagovala. Mezi manžely je věkový rozdíl asi 15 let, kdy svazek je podle manželky zcela nefunkční, manželka odmítá, že by manželství mohlo fungovat, má nového partnera asi po dobu dvou let, k manželovi se vracet nechce. Jako manželé spolu nikdy nehospodařili, nežili, nebydleli, zpočátku mu poslala pouze nějaké dárky, pak už nic. Ve věci je přítomen cizí prvek, neboť manžel je cizím státním příslušníkem, občanem Tuniské republiky. Soud se zabýval otázkou mezinárodní pravomoci a použitelného práva. Smlouva o právní pomoci s Tuniskem [číslo] Sb. neupravuje postup soudu ve věci rozvodu manželství. Podle nařízení rady (ES) č. 2201/2003 čl. 3 bod 1 písm. a) ve věcech týkajících se rozvodu jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je státním příslušníkem tohoto členského státu. Podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis EU něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky nebo jestliže má žalovaný v České republice obvyklý pobyt. Podle ust. § 50 odst. 1 rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle ust. § 49 odst. 1 osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak Českým právním řádem. Zdejší soud je tedy příslušný k projednání věci, neboť manželka má na území České republiky obvyklý pobyt, je státním příslušníkem České republiky a ve věci je možno použít Český právní řád. Podle ust. § 755 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 občanského zákoník (dále jen o. z.), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. V daném případě má soud za to, že jsou splněny všechny podmínky pro rozvod manželství ve smyslu ust. § 755 o. z. Manželství účastníků hodnotí soud jako hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze zde očekávat obnovení společného soužití účastníků. Manželství je ryze formálního charakteru, neplní žádnou ze svých funkcí. Účastníci spolu v podstatě od samého počátku manželství spolu nežijí jako manželé, nehospodaří spolu, nebydlí v jedné domácnosti. Od jara roku 2020 dosud nejsou v žádném kontaktu. Manželka nemá zájem o obnovení společného soužití, má nového partnera, s manželem žít nechce. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud na straně obou účastníků, když jako manželé nebyli schopni vytvořit si takové podmínky, aby jejich manželství zůstalo zachováno a byly plněny jeho funkce, na straně manželky pak spatřuje soud příčinu rozvratu manželství v porušení manželské věrnosti. Soud manželství účastníků rozvedl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 23 z. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když se jedná o řízení ve věci statusových, manželských a žádné náklady zde nevznikly.