109 C 93/2023-68 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 27 848,36 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 139 Kč od 13. 1. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 20. 5. 2019 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, žalovanému bylo poskytnuto 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkově žalobkyni částku 63 025 Kč v 59 měsíčních splátkách po 1 051 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas a žalobkyni dluží 27 848,36 Kč. Žalovaný na jistině půjčky uhradil 5 861 Kč, na obchodních úrocích 21 373 Kč. Na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky, tzv. administrativních poplatcích žalovaný uhradil pouze 8 500 Kč, uhradit měl 10 500 Kč. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas, ocitl se v prodlení a je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 3 592 Kč. Účastníci se dohodli na smluvní pokutě za porušení povinnosti ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Smluvní pokuta byla vyčíslena do 12. 1. 2023 ve výši 1 568,18 Kč. Za úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky žalobkyně požaduje částku 3 350 Kč, kdy tato částka odpovídá skutečným nákladům na odeslání všech písemných upomínek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy [číslo] ze dne 15. 5. 2019 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, žalobkyně poskytla žalovanému 19 000 Kč, žalovaný se zavázal celkově uhradit 63 025 Kč v 60 měsíčních splátkách po 1 051 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 1 016 Kč. 4. Z výpisu banky [právnická osoba] za únor 2019 soud zjistil, že žalovaný má veden u této banky běžný účet, kdy počáteční zůstatek činil 166,29 Kč, na účet bylo zasláno 28 256,02 Kč, z účtu odešlo celkem 25 648,34 Kč, konečný zůstatek ke konci února činil 2 773,97 Kč. V březnu 2019 na účet bylo zasláno 44 341,13 Kč, odešlo 46 574,91 Kč, zůstatek na účtu činil 540,19 Kč. V dubnu 2019 na účet bylo zasláno 63 827,06 Kč, z účtu odešlo 62 605,42 Kč, zůstatek činil 1 761,83 kč. Dále bylo zjištěno, že dne 5. 2. 2019 byla na účet připsána částka 4 000 Kč od společnosti [právnická osoba], 22. 2. 2019 na účet byla připsána částka 4 000 Kč jako půjčka od [právnická osoba] [anonymizováno], dne 4. 3. 2019 byla připsána částka 8 000 Kč jako dodatečná půjčka od [právnická osoba] [anonymizováno], dne 22. 3. 2019 částka 3 500 Kč od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], dne 3. 4. 2019 na účet žalovaného byla zaslána částka 1 000 Kč od společnosti [právnická osoba], dne 15. 4. 2019 částka 8 100 Kč od společnosti [právnická osoba] a dne 16. 4. 2019 20 000 Kč od [právnická osoba], [anonymizováno]. [jméno] věc soud posoudil dle ustanovení § 2390 o. z., když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Toto prokazovala listinou ze dne 15. 5. 2019 č. smlouvy [číslo]. Žalobkyně však neprokázala, že by prověřovala řádně solventnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně poučena u jednání doplnila tvrzení a uvedla, že před uzavřením smlouvy žalobkyně nahlížena do různých rejstříků jako je insolvenční, exekuční, měla k dispozici výpisy z účtu, výplatní pásky a posuzovala úvěruschopnost v interním systému žalobkyně. Na základě tohoto došla k závěru, že žalovaný je schopen splácet. Toto vyplývá i z toho, že žalovaný žalobkyni následně zaplatit částku 35 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že byla prověřována solventnost i v jiných rejstřících jako je [příjmení] apod. a byl učiněn závěr, že žalovaný nemá uzavřené jiné smlouvy o úvěru či smlouvy o zápůjčkách. Žalobkyně pouze prokázala, že má k dispozici výpisy z účtu žalovaného za období únor až duben 2019. Již však z těchto výpisu vyplývá, že žalovanému byla opakovaně za dobu 3 měsíců na účet zasílána peníze od společností, které půjčují finanční prostředky. Pokud by žalobkyně řádně nahlédla do výpisu z účtu, zjistila by, že žalovanému bylo poskytnuto během tří měsíců 4 000 Kč od společnosti [právnická osoba], 4 000 Kč zápůjčka od [právnická osoba] [anonymizováno], 8 000 Kč jako dodatečná zápůjčka od [právnická osoba] [anonymizováno], 3 500 Kč od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], 1 000 Kč od společnosti [právnická osoba], 8 100 Kč od společnosti [právnická osoba], 20 000 Kč od [právnická osoba], a.s. Není tak pravdou, jak žalobkyně tvrdila, že žalovaný neměl uzavřeny žádné jiné smlouvy o úvěru či zápůjčce. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že i když jsou mu poskytovány na základě úvěru či zápůjček dalších finanční prostředky, není schopen dosáhnout větších úspor na svém účtu, kdy v únoru 2019 mu na účet bylo připsáno 28 256,02 Kč, odepsáno 25 648,34 Kč, v březnu 2019 přispáno 44 341,13 Kč, odešlo 46 574,91 Kč a v dubnu 2019 byly příchozí platby ve výši 63 827,06 Kč, odchozí platby však činily 62 505,42 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl pak v rozmezí 166,29 Kč až 2 773,97 Kč. Již z těchto listin vyplývá, že žalovaný si opakovaně půjčuje finanční prostředky, aniž by předchozí závazky uhradil. Pokud by tak žalobkyně řádně zkoumala solventnost žalovaného, musela by dojít k závěru, že žalovaný nebude schopen finanční závazky řádně hradit. Navíc poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, když pouhé ničím nedoloženě prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Žalobkyně tak měla pátrat v registrech. Žalobkyně tvrdila, že tak učinila, avšak výše uvedené neprokázala, předložila pouze interní výpis ze systému uzavírání smluv. Z tohoto však nelze učinit závěr, že žalobkyně sama aktivně pátrala, jaká je finanční situace žalovaného. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva uzavřená mezi účastníky dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud by mohl nárok žalobkyně posoudit jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení, bylo však prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 19 000 Kč, žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil 5 861 Kč na jistině, 21 373 Kč na úrocích a 8 500 Kč na administrativních poplatcích, uhradil tak více, než k čemu by byl ze strany soudu zavázán. Proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.