117 C 42/2023-55 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 45 885 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených závazků ze smlouvy o dílo. Svým podáním doručeným zdejšímu soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět v celém rozsahu, a to bez bližšího odůvodnění, náhradu nákladů řízení po žalovaných nepožadovala. Dle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Dle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle odst. 3 věta prvá téhož ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Dle odst. 4 téhož ustanovení neplatí ustanovení odstavce 3, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod manželství, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není. V daném případě vzala žalobkyně svou žalobu zcela zpět dříve, než bylo ve věci rozhodnuto, a žalovaní se zpětvzetím žaloby souhlasili, soud proto dle výše citovaných ustanovení občanského soudního řádu řízení zastavil. Podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 o. s. ř., když žaloba byla vzata zpět bez bližšího odůvodnění a žalobkyně tak zavinila, že řízení musí být zastaveno. Žalovaní tedy mají právo na náhradu nákladů řízení, které jim v souvislosti s tímto řízením vznikly, skládajících se v daném případě z odměny advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT) ve výši 18 816 Kč za čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a 2 úkony za účast u jednání dne [datum] přesahujícího dvě hodiny, každý právní úkon po 4 704 Kč), odměny za dva úkony právní služby dle §11 odst. 2 AT ve výši 4 704 Kč (sepis odporu proti platebnímu rozkazu a sepis vyjádření ke zpětvzetí žaloby, každý právní úkon po 2 352 Kč) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 800 Kč k šesti úkonům právní služby dle ust. § 13 AT (každý po 300 Kč). Při stanovení výše odměny za úkon právní služby bylo vycházeno z ust. § 7 ve spojení s ust. § 12 odst. 4 AT, tj. v částce 2 352 Kč za každého zastoupeného účastníka. Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobkyni i nárok advokáta na úhradu 21 % DPH ve výši 5 317 Kč v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení žalovaných tak činí částku 30 637 Kč.