17 C 159/2022-17 — Okresní soud v Kroměříži

1. Manželka se návrhem doručeným soudu dne 14. 7. 2022 domáhala rozvodu manželství. Uvedla, že v posledních letech se stupňuje hrubé a urážlivé jednání manžela vůči její osobě, musí snášet ponižování i vulgární nadávky, které se zhoršují manželovým požíváním alkoholu. Manžel jí vytýká starost o její matku. Je [anonymizováno], má zhoršenou mobilitu, kdy přestože jí manžel pomáhá, neobejde se to bez ponižujícího a hrubého jednání vůči ní. V manželství citově strádá, léčba jejího [anonymizováno] nemá kýžený efekt pro její psychické vypětí. Manželství neplní svou funkci, je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. 2. Manžel s návrhem nesouhlasil, dle jeho vyjádření není manželství v takové krizi. 3. Na základě skutkových tvrzení účastníků, jejich výpovědí a listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4. Manželství účastníků bylo dne 7. 6. 1986 uzavřeno v [obec], u obou se jedná o manželství první. Z manželství se nenarodily děti. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manžela a manželky], kdy zde oba dosud žijí, byť každý obývá jinou místnost. Jedná se o dům matky manželky. Manželé zde vedou i nadále společnou domácnost, kdy společně hospodaří, a to jak finančně, tak i stran vedení domácnosti. Manželka trpí pět let [anonymizováno], které jí znesnadňuje pohyb, používá při chůzi chodítko, každý týden dojíždí na dialýzu. S ohledem na to vypomáhá manžel manželce při domácích pracích, nicméně na době činností ani způsobu provádění se neshodnou. I s ohledem na onemocnění manželky již manželé netráví volný čas spolu jinak, než-li sledováním televize či pobytem v jedné domácnosti. Za rodinou již nejezdí, intimně se nestýkají. Pokud jde o vliv onemocnění manželky na manželství a společný život manželů, pak v tomto se názory obou výrazně odlišují. Manželka sdělila, že manžel její onemocnění nebere vážně, podle něj je neschopná, nechce s ní chodit po ulici, že se jí mají všichni smát, nechová se vhodně ani při společném nakupování. Vulgárně jí nadává, křičí na ni. Toto chování manžela vůči své osobě vnímá manželka jako ponižující a urážející, cítí to jako zradu, zejména poslední rok. Manželovo chování se přitom zhoršuje poté, co požije alkohol. Přeje si spokojený život, klid a pohodu. Manžel situaci vnímá jinak. Ví, že je manželka nemocná a chápe to, její stav nezjednodušuje a nestydí se za ni. Po ulici s ní nechce chodit, neboť se obává jejího pádu. V obchodě není vhodné opírání se manželky o regály. Požívání alkoholu nepopřel, dá si dvě nebo tři piva pokud jde nakoupit, nepovažuje to však za problém. Stává se, že na manželku křičí, nicméně nikoliv nijak výrazně, aby to šlo slyšet až ven, i manželka umí zvýšit hlas, stejně jako umí nadávat i ona jemu. Ví, že jsou v manželství problémy, nicméně dle jeho názoru nejsou takového rázu, aby bylo nutno přistoupit k rozvodu manželství. Oba manželé se shodli na tom, že již jejich vzájemné city ochably. Manžel uvedl, že má manželku i nadále rád. Bydlení po rozvodu neřešili, nicméně manželka spoléhá na to, že jelikož bydlí v domě její matky, manžel se odstěhuje. Manželovi je známo, že manželka sepsala závěť, dle které on nebude jejím dědicem. 5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 6. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: 8. V řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků trvá již 37 let. S ohledem na délku manželství, tak lze předpokládat, že vzájemné city obou manželů již nebudou jako v počátcích vztahu. Rovněž volnočasové aktivity se ve věku manželů spíše omezují. Trávení společného času v domácnosti a sledování televize tak může být běžným způsobem života. Nicméně i přes to má soud za to, že manželství účastníků řízení již není funkčním svazkem dvou lidí. Ani vzhledem k omezenému způsobu společného života, který se týká již jen obvyklých a každodenních činností, není běžné, aby v manželství docházelo k častým hádkám, křiku, vulgárním nadávkám ať z jedné či obou stran, kdy navíc toto zmocňuje užívání alkoholu jedním z manželů. Ač k hádkám a neshodám dochází v téměř každém manželství, jak to pociťuje i manžel, dle názoru soudu, pokud alespoň jeden z manželů toto vše vnímá jako pocit nespokojenosti, ponižování, psychické nepohody a stresu, a to navíc v situaci [anonymizováno] omezení, na které je v takových situacích velmi nevhodně naráženo, nejedná se o jev běžný, ale svědčí to o nefunkčnosti manželství. Pokud manželka pro případ [anonymizováno] očekávala podporu a naopak chování manžela vnímá jako nevhodné, označila ho za zradu, je nepochybné, že je zklamaná a nehodlá v takovém svazku dále setrvávat. Za situace, kdy ochabnou citové vazby, dochází k řešení pouze běžných záležitostí a manželé nejsou vzájemně spolu spokojeni, naopak po svém boku strádají, je manželství rozvráceno. Nic na uvedeném nemění ani dosavadní vedení společné domácnosti. Jelikož tento stav není krátkodobý a manželka na svém návrhu zcela přesvědčivě trvala, kdy manžel současně uvedl, že neví, co by mohl více udělat, je dle soudu dáno, že manželství je rozvráceno dlouhodobě, hluboce a nenapravitelně. V průběhu trvání manželství se problémy spíše prohlubují, než-li vytrácí, a to zejména s ohledem na věk manželů a délku trvání manželství. Nelze tak očekávat, že by došlo k narovnání vzájemných vztahů manželů. Proto bylo návrhu manželky zcela vyhověno. Soud neshledal okolnosti, pro které by manželství nemohl rozvést. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Soud neshledal okolnosti, pro které by měl přiznat některému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.