12 C 113/2024-37 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 570 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 297,09 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 17 570 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, dne 24. 8. 2010 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně půjčku 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 310 Kč, tj. do 19. 10. 2011. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dosud uhradil 790 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení částky 17 570 Kč (dlužná jistina 9 569,72 Kč a dlužný poplatek 8 000,28 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 297,09 Kč vypočteného sazbou 7,75 % ročně z částky 17 570 Kč od 20. 10. 2010 do 26. 2. 2016 a zákonný úrok z prodlení z částky 17 570 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho trvalého pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil.4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:5. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.6. Smlouvou o půjčce bylo prokázáno, že zástupce společnosti , právnická osoba, (dále jen původní věřitelka) a žalovaný podepsali dne 24. 8. 2010 tuto smlouvu, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce částku 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku 18 360 Kč uhradit v 59 týdenních splátkách po 310 Kč, přičemž poslední šedesátá splátka činila 70 Kč, když první splátka měla být zaplacena 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě svým podpisem potvrdil převzetí částky 10 000 Kč. Součástí smlouvy učinily strany smluvní podmínky. Ze smluvních podmínek vyplývá, že RPSN činila 224,28 %.7. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, vyplývá, že žalovaný uhradil na dluh částku 790 Kč.8. Smlouvou o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem pohledávek bylo prokázáno, že původní věřitelka , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce na žalobkyni. Následně původní věřitelka postoupení pohledávky oznámila žalovanému (vizte oznámení o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 a doklad o odeslání).9. Z přehledu úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných bankami v srpnu 2010 vyplývá, že úroková sazba činila 7,19 % ročně.10. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.11. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:12. , právnická osoba, a žalovaný podepsali 24. 8. 2010 smlouvu o půjčce, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit 10 000 Kč a souhrnný poplatek (úrok) 8 360 Kč, a to v 60 týdenních splátkách dle smlouvy. Původní věřitelka poskytla žalovanému půjčku 10 000 Kč při podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil celkem 790 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.13. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť smlouva byla uzavřena před účinností o. z.14. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.15. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.16. Podle § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Mezi původní věřitelko a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 obč. zák., na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Půjčka byla poskytnuta na 60 týdnů (tj. 420 dní). Žalovaný se zavázal vrátit věřitelce půjčku ve výši 10 000 Kč a úroky (nazvané souhrnný poplatek) ve výši 8 360 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. Úroková sazba dle smlouvy o půjčce tedy činila 72 % ročně. Soud dospěl k závěru, že úroková sazba ve výši 72 % ročně je v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatná. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Jak vyplývá ze statistiky České národní banky, úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami v srpnu 2010 činila maximálně 7,19 % ročně. Ve světle toho se jeví úrok ve výši 72 % ročně jako nemravný. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví žádnou obvyklou výši úroků, nemohl soud přiznat žalobkyni žádné úroky ze smlouvy o půjčce. Pokud tedy žalovaný uhradil původní věřitelce částku 790 Kč, uhradil tím část jistiny půjčky a důvodný je tudíž nárok žalobkyně na úhradu zbývající jistiny půjčky ve výši 9 210 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu 8 360 Kč musela být žaloba zamítnuta. Je přitom nerozhodné, že původní věřitelka nazvala sjednaný úrok souhrnným poplatkem, neboť je zřejmé, že jde o úplatu za půjčení peněz, tedy úrok ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák.18. V souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. je nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení nejpozději dnem 20. 10. 2011, když neuhradil půjčku ve lhůtě do 60 týdnů (tj. 420 dnů). K tomuto datu stanovilo výši úroku z prodlení nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2013. Podle tohoto nařízení zákonný úrok z prodlení činil 7,75 % ročně. Úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny půjčky ve výši 9 210 Kč za období od 20. 10. 2011 do 26. 2. 2016 činí 3 111,27 Kč. Dále byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 9 210 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.19. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci byl u obou účastníků v zásadě stejný, a proto soud rozhodl dle 142 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.20. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč. Nebude-li doplatek soudního poplatku ve stanovené lhůtě uhrazen, bude věc předána po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.21. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.