6 C 28/2024-83 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu nesplacené jistiny úvěru , částka, a smluvní pokuty , částka, za prodlení ze Smlouvy o úvěru č. , adresa, -, Anonymizováno, , uzavřené dne , datum, mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), a žalovanou, na základě které poskytla původní věřitelka žalované úvěr , částka, , za který se žalovaná zavázala zaplatit , částka, ve 13měsíčních splátkách, konče , datum, . Od té doby je v prodlení s úhradou zbytku dluhu. Na příslušenství žádala žalobkyně úrok z úvěru 25,85 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, (původně , částka, ) a zákonný úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení., právnická osoba, výzvě soudu o upřesnění způsobu vyčíslení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vzala žalobkyně svůj návrh po přípravném jednání zčásti zpět co do částky , částka, . Žalovaná nic nenamítala, soud proto v této části řízení zastavil (výrok I).3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, společnosti již uhradila , částka, . Celý dluh chtěla doplatit, nová společnost jí to neumožnila. Poukázala na nekalé praktiky nebankovních úvěrových společností, strategicky zaměřených na lidi s finančními problémy s cílem opakovaně je úvěrovat a udržet je v systému co nejdéle.4. Soud zjistil následující skutkový stav: Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že dne , datum, podepsala žalovaná s původní věřitelkou Smlouvu o úvěru č. , adresa, -, Anonymizováno, , na základě které jí toho dne byla vyplacena hotovost , částka, , za kterou se zavázala vrátit , částka, (jistinu s úrokem 25,85 % ročně, tj. za dobu trvání smluvního vztahu , částka, , a poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, ) ve 13měsíčních splátkách po , částka, ; dosud na tento úvěr zaplatila , částka, (splátkový kalendář byl veden do , datum, ). Roční procentní sazba nákladů uvedeného úvěru činila 187,6 %. Žalovaná v žádosti o úvěr ke svým poměrům uvedla, že podniká s IČO , IČO, , její měsíční příjem za poslední tři měsíce byl , částka, , výdaje domácnosti činily , částka, měsíčně, žila ve vlastním bydlení, bez vyživovací povinnosti, a v soudním řízení potvrdila, že tyto údaje byly pravdivé. Žalobkyně získala pohledávku od společnosti , právnická osoba, . („, právnická osoba, “, právní nástupce původní věřitelky odkoupením části závodu) s účinností ke dni , datum, , o čemž zaslala žalované oznámení ze dne , datum, . Z úřední činnosti je soudu známo, že nejméně mezi lety 2013 a 2020 se žalovaná nechala nebankovními společnostmi úvěrovat opakovaně (rozsudek zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že obvyklá úroková sazba bankovních spotřebitelských úvěrů od 1 roku do 5 let se v době trvání zmíněné úvěrové smlouvy (prosinec 2015 až leden 2017) pohybovala v rozmezí 9,53 až 11,31 % ročně (ARAD sestava 1144 čl. 76a) a obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) u téhož zadání činila od 10,60 do 12,47 % (ARAD sestava 1193 čl. 77).5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Žalovaná s původní věřitelkou uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž poměry se řídí zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“), a podpůrně zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“). Již tehdy stíhala původní věřitelku povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované spotřebitelky (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaná učinila nesporným tvrzení, že její prohlášení v žádosti o spotřebitelský úvěr jsou pravdivá; soud neměl důvod je zpochybňovat, nepožadoval proto po žalobkyni důkazy k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně prověřena a správně vyhodnocena, a tuto povinnost původní věřitelky měl za splněnou.6. Přesto shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatnou, a to pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. Nejde ovšem o pojistku jedinou; prevencí proti nedobytnosti pohledávky za nesolventním dlužníkem je například také řádné plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost (viz znovu i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).7. I náklady nebankovních úvěrů proto musejí mít svou mez. V projednávané věci podle soudu únosnou mez překračuje příslušenství spočívající v úroku z úvěru ve výši 63,7 % ročně (počítáno ze závazku splatit za dobu trvání smlouvy , částka, z půjčených , částka, ), zatímco běžná úroková sazba bankovních úvěrů ve sledovaném období činila 9,53 až 11,31 % ročně; sjednaná výše řádného příslušenství tak běžnou úrokovou míru ve srovnatelném čase překračuje nikoli například dvoj- až trojnásobně, nýbrž šestinásobně [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.]. K tomu ještě přistupuje sjednaná sankční smluvní pokuta 0,2 % denně (73 % ročně) za prodlení žalované s plněním sjednaného závazku. Roční procentní sazba nákladů sjednaného úvěru tak oproti běžné hodnotě , hodnota, do 12,47 % u bankovních úvěrů dosahovala mnohonásobně vyšších 187,6 %. V době sjednání úvěru zákon ještě neobsahoval dnešní limitaci možného sjednání výše takové smluvní pokuty, aby byla platná (§ 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), je však nepochybné, že trend evropského práva a rozhodovací praxe Soudního dvora , právnická osoba, nepřipouštěl takto extrémně nevýhodná a pro spotřebitele nevyvážená ujednání již dříve (srov. i § 1813 a násl. o. z.). I v dnešní právní úpravě jde nadto o horní, nejzazší limit, nikoli o obecně dovolenou hranici.8. Mezi dalšími (subjektivními) okolnostmi, které by měly soudu ve věci vyplynout nad rámec samotné výše sjednaného příslušenství oproti hladině běžné ve srovnatelném obchodním styku, aby mohl učinit závěr o lichevním ujednání ve smyslu § 1796 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), vnímá soud jako podstatné zjištění, že žalovaná byla v době sjednání předmětného úvěru v dluhové pasti. Její svobodná vůle tak byla ovlivněna tísní a pocitem, že jiného východiska než přistoupit na takto nevýhodnou smlouvu nemá. Není přitom rozhodující, zda se žalovaná do své situace dostala vlastním přičiněním či pod vlivem vnějších okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , spisová značka, ). I v této okolnosti spatřuje soud zneužití silnějšího postavení původní věřitelky vůči žalované spotřebitelce a jde o další důvod přispívající k závěru o neplatnosti uvedených ujednání pro jejich zjevnou disproporci. V poměrech projednávané věci proto 6násobek běžné úrokové míry (byť bankovních úvěrů) optikou dobrých mravů a veřejného pořádku neobstojí.9. Soud ve spotřebitelském kontextu nepovažuje za žádoucí ani redukci zachovávající platnost daného právního jednání ve smyslu § 577 o. z. tím, že by namísto sjednaného příslušenství přiznal běžný úrok z úvěru. Cílem nové úpravy ochrany spotřebitele při sjednávání úvěrů (byť v projednávané věci přímo neaplikované) bylo „posílení principu zodpovědného úvěrování“. Z toho je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (například absolutní neplatností právního jednání porušujícího kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Vycházeje z těchto obecných principů nepovažuje soud za spravedlivé, aby byla žalobkyně za protiprávní jednání původní věřitelky „odměněna“ přiznáním běžného úroku, jako by jednala v souladu s právem (srov. podobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).10. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Původní věřitelka přenechala žalované hotovost ve výši , částka, . Žalovaná uvedenou částku postupně splácela do , datum, , k vrácení „zbytku pohledávky“ byla vyzvána dopisem ze dne , datum, . V té době měla žalovaná uhrazeno celkem , částka, . Žalobkyni nevz