7 C 290/2023-44 — Okresní soud v Kroměříži

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Předmětem řízení je určení vlastníka motorového vozidla RZ , SPZ, , tov. značka , Anonymizováno, , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, .3. Usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, soud žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovaného uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení.4. Dne , datum, bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovanému do vlastních rukou prostřednictvím , Anonymizováno, , adresa, , neboť žalovaný je dle CEV t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a to ode dne , datum, . Plánovaný konec výkonu trestu je , datum, (zpráva č. l. 35).5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, k návrhu žalobce soud rozhodl o záměně účastníka na straně žalované. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, . Ode dne , datum, započala novému žalovanému , Jméno zainteresované osoby 1/0, běžet 30 denní lhůta k vyjádření k podané žalobě na určení vlastníka shora uvedeného motorového vozidla. Žalovaný se do dne , datum, k podané žalobě nevyjádřil.6. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází.7. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, . V průběhu řízení byla soudu doložena Kupní smlouva ze dne , datum, č. l. 26na základě které, žalovaný , Jméno zainteresované osoby 1/0, zakoupil od předcházejícího vlastníka , jméno FO, (původní žalované), předmětný motorový vůz.8. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Výrok I. tohoto rozhodnutí.9. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 150 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení z důvodu, že žalobce byl sice v žalobě úspěšný, měl by tak nárok na náhradu nákladů řízení, protože však žalovaný je t. č. ve výkonu trestu, soud žalovanému neuložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku. Výrok II. tohoto rozhodnutí.