10 C 107/2020-14 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 1 436 Kč s příslušenstvím, jakožto dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 2 100 Kč, který byl poskytnut na účet žalované. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 336 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplatila, uhradila pouze částku 1 000 Kč. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobce. Žalobce se dále domáhá zaplacení běžícího úroku z prodlení. 2. Žalovaná, ač jí byla žaloba řádně doručena, se k ní nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud věc projednal bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela společně se [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 2 100 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 336 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaná na úvěr zaplatila částku 1 000 Kč. Společnost [příjmení] [příjmení] p.l.c. postoupila pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která smlouvou ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. 5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § [číslo] odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 336 Kč, který soud považuje za sjednané úroky, má soud za to, že žalobce na takové úroky právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úrok za 15 dnů částku 336 Kč, což znamená, že úroky činní přibližně 389,3 % ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.6.2018 č.j. 23 Co 112/2018-51 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. 30 Co 90/2018-77. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období června 2016 činila 10,68 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. V posuzované věci však sjednané úroky více než třiceti šestinásobně přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je tomu tak proto, že namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrované zaplatit úrok ve výši stanovené podle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila 10,68 % ročně, jak vyplývá přehledu úrokových sazeb uveřejněného Českou národní bankou, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalované vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky do [datum], tj. v posuzovaném případě do 15 dnů od poskytnutí úvěru, činí úrok za období od [datum] do [datum] částku ve výši 9,19 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši 326,81 Kč s příslušenstvím, o kterou výše požadovaného úroku převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl. 10. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 109,19 Kč jako nesplacenou jistinu a úrok, dále s běžícími úroky podle § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v [obec] ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013 – 97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud zkapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k [datum]. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka 1 109,19 Kč s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 398,14 Kč. Žalobce měl tedy úspěch ohledně celkové částky 1 507,33 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 326,81 Kč a běžícího příslušenství, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 117,31 Kč. Žalobce měl tedy neúspěch ohledně celkové částky 444,12 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 1 951,45 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 54,48 %. Žaloba byla podána po [datum] na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, tarifní hodnota předmětu řízení – peněžitého plnění nepřevyšuje 50 000 Kč, byly učiněny úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně. Náklady žalobce činí celkem částku 1 489 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za zastupování za 3 úkony po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/96 Sb. z tarifní hodnoty pohledávek bez příslušenství podle § 8 odst. 1, 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. a náhradu za 21 % DPH ve výši 189 Kč. Z těchto nákladů soud žalobci přiznal náhradu ve výši 54,48 %, tj. 812 Kč.