10 C 108/2020-28 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 10 664 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] to prostřednictvím elektronických prostředků. Žalovaný čerpal částku 6 100 Kč převodem na svůj bankovní účet a byl tak povinen uhradit minimální splátku ve výši 1/5 z dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně 300 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Strany sjednaly poplatek z čerpání ve výši 20 % z čerpané jistiny, který přirůstá k jistině. Dále úrok ve výši 20 % měsíčně s tím, jestliže se stane celý dluh splatným, je žalovaný povinen zaplatit sjednaný úrok ve výši 15 % ročně. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně činí 5 141 Kč. Strany si rovněž sjednaly smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení po dobu prvních 3 měsíců prodlení, celková výše smluvní pokuty je tedy 363 Kč. Dle smlouvy je žalobce oprávněn požadovat zaplacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení po dobu delší než 2 měsíce, žalovaný je v prodlení od [datum]. Žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel, žalobci uhradil částku v celkové výši 2 160 Kč. 2. Žalovaný, ač mu byla žaloba řádně doručena, se k ní nevyjádřil. 3. Podle § 115a o.s.ř. soud věc projednal bez nařízení jednání. 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného s tím, že z veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí (např. obchodní rejstřík, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí, insolvenční rejstřík) nezjistil žádný negativní záznam, dále z podkladů a informací předložených žalovaným zjistil, že dle potvrzení zaměstnavatele žalovaného činil průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za posledních 12 měsíců 25 057 Kč a měsíční výdaje žalovaného činí 11 500 Kč, jejichž výši porovnal s průměrnými měsíčními výdaji dle údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem. Žalobce se na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] zavázal poskytnout žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky do výše uvěrového limitu 50 000 Kč, žalovaný čerpal ve dvou platbách peněžní prostředky v celkové výši 6 100 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, jehož výše je stanovena s ohledem náklady žalobce spojené se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti a se zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobce, jejich rezervací pro úvěr a jejich vyplacením. Dále se žalovaný zavázala zaplatit úroky ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky s tím, že v případě, že se stane celý dluh splatným, je žalovaný povinen zaplatit sjednaný úrok ve výši 15 % ročně místo úroku ve výši 20 % měsíčně. Pro případ prodlení se splácením dluhu se žalovaný zavázal žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý měsíc prodlení s tím, že nárok na smluvní pokutu vzniká žalobci po dobu prvních třech měsíců prodlení žalovaného. Žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel, žalobci uhradil částku v celkové výši 2 160 Kč. Žalovaný byl výzvou ze dne [datum], jež mu byla zaslána [datum], vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § 1812 odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 9. Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za čerpání úvěru ve výši 1 220 Kč a běžících úroků z prodlení z této částky, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve smlouvě bylo mezi stranami ujednáno, že žalovaný bude povinen zaplatit i poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, kdy v posuzované věci činí tento poplatek částku 1 220 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že poplatek slouží k pokrytí nákladů na zpracování, vyhodnocení, přijetí a schválení žádosti a dále k zajištění zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobce, jejich rezervaci pro úvěr a jejich vyplacení. Smlouva dále stanoví, že poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu, z čehož vyplývá, že je dále úročen smluvním úrokem. Vzhledem k tomu má soud za to, že poplatek za čerpání úvěru má zejména generovat zisk žalobce a představuje skryté úroky. S ohledem na uvedené má soud za to, že takové ujednání je v rozporu s dobrými mravy a je tedy podle § 588 o.z. neplatné, a proto k němu nepřihlédl a žalobu v této části zamítl. 10. Pokud jde o požadavek na zaplacení úroku ve výši 20 % měsíčně, tedy 240 % ročně, přirostlého k jistině ve výši 5 141 Kč a běžících úroků z prodlení z této částky, má soud za to, že věřitel na takové úroky právo nemá, neboť takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.6.2018 č.j. 23 Co 112/2018-51 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. 30 Co 90/2018-77. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období ledna 2019 činila 8,48 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. V posuzované věci sjednané úroky více než dvaceti osminásobně přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je tomu tak proto, že namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrovaného zaplatit úrok ve výši stanovené podle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila průměrně 8,48 % ročně, jak vyplývá z přehledu úrokových sazeb uveřejněného Českou národní bankou, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalovaného zaplatit žalobci z poskytnutých peněžních prostředků úrok za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení, činí úrok částku ve výši 148,23 Kč, a proto soud co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši 4 992,77 Kč s příslušenstvím, o kterou výše požadovaného úroku převyšuje jeho skutečnou výši, žalobu zamítl. 11. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce na základě smlouvy o úvěru poskytl žalované