10 C 113/2020-18 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 6 199 Kč s příslušenstvím, jakožto dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 900 Kč, který byl poskytnut na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 299 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil, neuhradil ničeho. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobce. Žalobce se dále domáhá zaplacení běžícího úroku z prodlení. 2. Žalovaný, ač mu byla žaloba řádně doručena, se k ní nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud věc projednal bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel společně se [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 4 900 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 299 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], která smlouvou ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. 5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § [číslo] odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 299 Kč, který soud považuje za sjednané úroky, má soud za to, že žalobce na takové úroky právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úrok za 31 dnů částku 1 299 Kč, což znamená, že úroky činní přibližně 318,12 % ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.6.2018 č.j. 23 Co 112/2018-51 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. 30 Co 90/2018-77. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období prosince 2014 činila 14,01 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. V posuzované věci však sjednané úroky více než dvaceti dvounásobně přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je tomu tak proto, že namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrované zaplatit úrok ve výši stanovené podle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila 14,01 % ročně, jak vyplývá přehledu úrokových sazeb uveřejněného Českou národní bankou, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky do [datum], tj. v posuzovaném případě do jednoho měsíce od poskytnutí úvěru, činí úrok za období od [datum] do [datum] částku ve výši 57 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši 1 242 Kč s příslušenstvím, o kterou výše požadovaného úroku převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl. 10. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4 957 Kč jako nesplacenou jistinu a úrok, dále s běžícími úroky z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v [obec] ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013 – 97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud zkapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k [datum]. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka 4 957 Kč s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 2 372,37 Kč. Žalobce měl tedy úspěch ohledně celkové částky 7 329,37 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 1 242 Kč a běžícího příslušenství, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 594,41 Kč. Žalobce měl tedy neúspěch ohledně celkové částky 1 836,41 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 9 165,78 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 59,93 %. Žaloba byla podána po [datum] na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, tarifní hodnota předmětu řízení – peněžitého plnění nepřevyšuje 50 000 Kč, byly učiněny úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně. Náklady žalobce činí celkem částku 1 489 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za zastupování za 3 úkony po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/96 Sb. z tarifní hodnoty pohledávek bez příslušenství podle § 8 odst. 1, 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. a náhradu za 21 % DPH ve výši 189 Kč. Z těchto nákladů soud žalobci přiznal náhradu ve výši 59,93 %, tj. 893 Kč.