12 C 218/2020-24 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené dlužné částky. Uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svoji povinnost splnil a do této evidence se přihlásil ke dni [datum]. Jak vyplývá z detailu dluhu žalovaného, neplatil žalovaný poplatek řádně a včas, dluží žalobci poplatek za měsíce říjen 2018 – duben 2019 celkem částku 945 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z provedených listinných důkazů, a to zejména z přihlášky poplatníka, výzvy k úhradě, stavu předpisu detailu dluhu bylo prokázáno, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky za měsíce říjen 2018 – duben 2019 po 135 Kč měsíčně, tedy celkem částku 945 Kč. Dle § 3 odst. 1 z.č. 252/1994 Sb. v platném znění poplatníkem je právnická osoba, organizační složka státu nebo fyzická osoba, která je držitelem rozhlasového nebo televizního přijímače. Podle § 5 odst. 3 z.č. 252/1994 Sb. a § 7 odst. 2 z.č. 348/2005 Sb. je televizní poplatek, jemuž podléhá fyzická osoba, splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný byl v obdobích, za která neplatil televizní poplatky, řádně přihlášeným poplatníkem. Z detailu dluhu žalovaného pak bylo prokázáno, že televizní poplatky nezaplatil za shora uvedené období a že tedy podaná žaloba je plně odůvodněná. Žalovaný obdržel výzvu k zaplacení dlužné částky, na kterou však nereagoval. Rovněž skutečnost, že žalobkyně tyto dlužné koncesionářské poplatky bude soudní cestou vymáhat, bylo delší dobu veřejnosti známo z médií. Žalovaný se tedy mohl pokusit se s žalobkyní dohodnout o zaplacení dluhu, avšak zůstal nečinný, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno shora. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil včas, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s § 1970o.z. dle vl.nař. 251/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žaloba byla důvodná zcela, soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z nákladů na odměnu advokáta za 3 úkony po 200 Kč, 3 x režijní paušál po 100 Kč, DPH 21%, celkem 1 489 Kč.