15 C 92/2020-32 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 18 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05% z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které jí poskytla půjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku ve výši 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkovou částku ve výši 15 400 Kč. Pohledávka na [právnická osoba] S.á.r.l. přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], a ze [právnická osoba] S.á.r.l. na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí věřiteli z poskytnutých peněžních prostředků žalovanému, a jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a vzhledem k tomu, že jsou specifikovány pevnou částkou, jedná se o kapitalizovaný úrok. 2. Skutečnost, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Malty, zakládá v řízení mezinárodní prvek, a je třeba se zabývat tím, zda je ve věci dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Česká republika i Velkovévodství lucemburské jsou členy Evropské unie, a proto je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Podle Článku 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního prvku a postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran. 3. Žalovaná se k žalobě, ačkoliv jí byla řádně doručena, nevyjádřila. Žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně vyslovila s uvedeným postupem souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí. 5. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně předal v den podpisu smlouvy žalované hotovostní půjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutím půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Celková částka, kterou byla žalovaná povinna splatit v pravidelných 53 týdenních splátkách po 640 Kč k rukám zástupce věřitel, činila 33 920 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce). Žalovaná na půjčku splatila celkovou částku ve výši 15 400 Kč (prokázáno výpisem ze seznamu postoupených pohledávek), která byla ve smyslu článku 5 smluvních podmínek započítána nejprve na souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč (prokázáno Smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce). O postoupení pohledávky na žalobkyni byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a oznámením o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu). K úhradě zbývající části dluhu ve výši 18 520 Kč, skládající se z jistiny ve výši 18 520 Kč, s úrokem z prodlení z částky 18 520 Kč byla žalovaná bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno výzvou před podáním žaloby včetně poštovního podacího archu). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků za použití ust. § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), jako smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. zákona číslo 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč.zák.“). Podle § 657 obč.zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč.zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 a 41 obč.zák. platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaná vystupuje v tomto vztahu jako spotřebitel, je na místě aplikovat i příslušná ustanovení obč.zák. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud tedy aplikoval zejména ust. § 55 a § 56 odst. 1, 2 obč.zák., podle kterých se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 8. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Za shora uvedeného soud po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaná prokazatelně převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. 10. Žalovaná se v uzavřené smlouvě o půjčce zavázala, že věřiteli vrátí předmět půjčky ve výši 20 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč. Tento pojem není ve smlouvě ani podmínkách nijak blíže definován. Není jasné, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy žalobce, resp. jeho právního předchůdce, poskytuje obdobné půjčky opakovaně za účelem vytváření zisku, a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený souhrnný poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o pevném úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku. To ostatně uvádí i žalobkyně v žalobě. Takové jednání vůči spotřebiteli však nemůže obstát vážení kritériem dobrých mravů (§ 3 odst. 1 obč.zák.) nejen co do způsobu ujednání, ale i výše požadované ceny peněz. Jde tak o neplatný úkon podle § 39 obč.zák. - viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22Co 215/2015 a 27Co 219/2015, nejnověji např. 30Co 216/2017, 30Co 217/07, 30Co 218/2017. 11. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž v případech, které mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, např. je-li dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, kvůli které nedosáhne na bankovní půjčku nebo úvěr, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či jeho usnesení ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). V daném případě výše ujednaného souhrnného poplatku odpovídá úroku cca ve výši 69% z poskytnuté jistiny, tedy ve výši, která i trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů výrazně převyšuje. Ujednání o úroku je tak v daném případě absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Obč.zák. moderaci nepřiměřené výše sjednaného úroku z půjčky neupravoval, nelze proto dospět k závěru o neplatnosti jen té části ujednání o úroku z půjčky, která přiměřený úrok přesahuje (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.