10 C 118/2020-34 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 25. 9. 2017 uzavřena smlouva o užívání dopravního prostředku, a to na dobu určitou od 25. 9. 2017 do 27. 9. 2019, s tím, že v čl. V odst. 6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že z užívání předmětu užívání žalovaným vznikne žalobci jakákoliv škoda či náklady (a to i po skončení smlouvy), zavazuje se je žalovaný bezodkladně žalobci nahradit v plné výši. Smlouva byla ukončena na základě dohody smluvních stran ke dni 28. 5. 2018 s tím, že předmět užívání byl vrácen s poškozenými čtyřmi ALU koly. Žalobce musel nechat předmět užívání na své náklady opravit, k čemuž došlo opravami provedenými dle zakázek ze dne 18. 10. 2019 a 15. 11. 2019 a žalobci tak vznikla škoda v podobě dvou případů spoluúčasti na havarijním pojištění ve výši 5 000 Kč, celkem tedy 10 000 Kč. Dne 6. 4. 2019 žalobce žalovaného vyzval k úhradě žalované částky, žalovaný však žalobci ničeho neuhradil. Dále žalobce uvedl, že předmět užívání měl žalobce pronajat na základě smlouvy o operativním leasingu uzavřenou s vlastníkem předmětu užívání, společností [právnická osoba], na dobu dvou let, a proto žalobce z důvodu zamezení vzniku ztráty do konce uplynutí smlouvy o operativním leasingu pronajal předmět užívání po skončení smlouvy s žalovaným dalšímu uživateli s tím, že opravy pak byly provedeny v souvislosti s vrácením vozidla jeho vlastníkovi společnosti [právnická osoba] 2. Žalovaný nejprve uplatněný nárok neuznával, avšak při jednání soudu uvedl, že je přesvědčen, že maximálně může žalobce chtít po žalovaném po skončení leasingu částku 5 000 Kč tak, jak se dohodli v případě poškození ALU kol. Žalovaný poukazoval na dobu, která uběhla od předání předmětu užívání žalovaným dne 28. 5. 2018 a předání vozidla k opravě dne 18. 10. 2019 respektive 15. 11. 2019, z čehož nebylo možné vyloučit, že šlo o dvě škodní události a že by tak škodu způsobili různí uživatelé. Žalovaný rovněž upozornil na skutečnost, že mu žalobce zaslal dne 6. 2. 2020 též fakturu [číslo] na částku 5 892 Kč za nadměrné poškození kol a domáhal se tak původně úhrady nižší částky. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že účastníci dne 25. 9. 2017 uzavřeli smlouvu o užívání dopravního prostředku, na základě které žalobce přenechal žalovanému na dobu od 25. 9. 2017 do 27. 9. 2019 [značka automobilu] [příjmení] VIN: [číslo VIN], který byl žalobce oprávněn užívat na základě smlouvy o operativním leasingu [číslo]. Dle čl. V odst. 2 smlouvy bylo sjednáno, že žalovaný je povinen pečovat o to, aby na předmětu užívání nevznikla škoda a podle odst. 6 téhož článku smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že z užívání předmětu užívání žalovaným vznikne žalobci jakákoliv škoda či náklady (a to i po skončení smlouvy), zavazuje se je žalovaný bezodkladně žalobci nahradit v plné výši. Podle čl. VII odst. 5 věty čtvrté smlouvy bylo sjednáno, že škody zjištěné na předmětu užívání po ukončení smlouvy je žalovaný povinen nechat na vlastní náklady, resp. z havarijního pojištění předmětu užívání se spoluúčastí 5 %, minimálně 5 000 Kč ze zjištěné škody, opravit a uvést tak předmět užívání do původního stavu. (viz smlouva o užívání dopravního prostředku ze dne 25. 9. 2017) Smlouva o nájmu dopravního prostředku byla ukončena dne 28. 5. 2018 a téhož dne žalovaný žalobci vrátil předmět užívání s tím, že při vrácení byla u předmětu užívání poškozena ALU kola podél pneumatik a do předávacího protokolu byla zaznamenána potřeba lakování čtyř kol. Stav tachometru předmětu užívání při vracení byl 13 055 km. (viz ukončení smlouvy o nájmu dopravního prostředku a předávací protokol ze dne 28. 5. 2018) Na základě zakázek společnosti [právnická osoba] ze dne 18. 10. 2019 a 15. 11. 2019 provedla společnost [právnická osoba] dne 15. 11. 2019 opravu předmětu užívání s tím, že u předmětu užívání byla vyměněna všechna čtyři poškozená kola včetně provedení souvisejících prací, za což byla společnosti [právnická osoba] vyúčtována dne 15. 11. 2019 částka 25 459,37 Kč, resp. 25 562,26 Kč. Stav tachometru předmětu užívání při provedení oprav byl 74 804 km. (viz faktura č. F [variabilní symbol] a F [variabilní symbol] ze dne 15. 11. 2019) [právnická osoba] vyúčtovala žalobci dne 5. 12. 2019 částku 10 000 Kč jakožto spoluúčast k pojistné události ze dne 3. 2. 2019 (LP nárazník) a pojistné události ze dne 15. 9. 2019 (LP + LZ disk) a dále dne 8. 1. 2020 částku 5 000 Kč jakožto spoluúčast k pojistné události ze dne 9. 3. 2019 (kolo kompletní). (viz faktura [číslo] ze dne 5. 12. 2019 a [číslo] ze dne 8. 1. 2020) Dopisem ze dne 6. 4. 2020, který byl žalovanému dodán do poštovní schránky dne 7. 4. 2020, právní zástupce žalobce žalovaného vyzýval k úhradě celkem částky 10 000 Kč, a to ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy, s tím, že nebude-li částka ve lhůtě uhrazena, uplatní žalobce nárok v soudním řízení. (viz předžalobní výzva a podací lístek ze dne 6. 4. 2020 a výpis ze sledování zásilky č. [číslo zásilky]) 4. V posuzované věci účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu dopravního prostředku, na základě které žalobce přenechal žalovanému do užívání předmět užívání (osobní automobil) s tím, že v rámci smlouvy si účastníci mj. sjednali povinnost žalovaného nechat škody zjištěné na předmětu užívání po ukončení smlouvy na vlastní náklady, resp. z havarijního pojištění předmětu užívání se spoluúčastí 5 %, minimálně 5 000 Kč ze zjištěné škody, opravit a uvést tak předmět užívání do původního stavu. Ke dni ukončení smlouvy o nájmu dopravního prostředku a vrácení předmětu užívání, tj. k 28. 5. 2018, bylo na předmětu užívání zjištěno poškození ALU kol podél pneumatik, což účastníci potvrdili v předávacím protokolu. Po vrácení předmětu užívání žalovaným a provedení doložených oprav v podobě výměny kol byl předmět užívání více než rok dále provozován a bylo s ním najeto ještě více než 60 000 km. Vlastník předmětu užívání vyúčtoval žalobci spoluúčast v celkové výši 15 000 Kč, která se však dle faktur vystavených vlastníkem předmětu užívání týkala pojistných událostí vzniklých až po více než půl roce po vrácení předmětu užívání žalovaným. S ohledem na uvedené tak není možné vyloučit, že šlo o více škodných událostí a že tak poškození kol v rozsahu vyžadujícím jejich výměnu způsobili různí uživatelé. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno, že veškerá poškození, které žalobce po žalovaném v tomto řízení uplatňuje, vznikla v příčinné souvislosti s užíváním vozidla žalovaným, s tím, že vzhledem k tomu, že se žalobce nařízeného jednání nezúčastnil, nemohl být soudem poučen dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o potřebě doplnění tvrzení a důkazů. Avšak vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že předmět užívání v době vrácení žalovaným žalobci vykazoval poškození a tedy žalovaný porušil smluvní povinnost pečovat o to, aby na předmětu užívání nevznikla škoda, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému podle § 2913 odst. 1 o.z. povinnost nahradit žalobci škodu ve výši 5 000 Kč, tj. v rozsahu sjednané spoluúčasti z havarijního pojištění předmětu užívání, a to s úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dle zaslané předžalobní upomínky. Ve zbylé části poté soud žalobu zamítl. 5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení, který měli účastníci v řízení shodný, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.