11 C 182/2017-115 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobci se žalobou podanou dne 24. 2. 2016 u [název soudu] domáhali na žalované zaplacení částky 28 536 Kč s příslušenstvím (žalobce a) a zaplacení částky 9 632 Kč s příslušenstvím (žalobce b). Z odůvodnění žaloby vyplývá, že mezi společností [právnická osoba] (tj. žalobcem b) a žalovanou byla dne 29. 11. 2010 uzavřena nájemní smlouva k bytu [číslo] o velikosti 3+1 a rozloze 67,75 m2, ve 4. podlaží domu [adresa] v [obec]. Ve smlouvě bylo dohodnuto měsíční nájemné ve výši 4 100 Kč, se splatností do 15. dne v měsíci za běžný měsíc, dále že zálohy na služby spojené s užíváním bytu (elektrická energie, domovní odpad) bude nájemce hradit přímo dodavatelům těchto služeb. V ceně nájmu nejsou zahrnuty zálohy na studenou a teplou vodu, vytápění plynem, el. energie společných prostor, poplatek za odvoz odpadu a poplatek za služby spojené se správou bytového domu. Bylo dohodnuto, že zálohy a poplatky jsou splatné společně s nájmem a nájemci jsou předepsány na listu vlastníka. Zálohy na odběr vodného a tepla jsou vyúčtovány pronajímatelem 1 x ročně, případný nedoplatek nájemce zaplatí do 14 dnů pronajímateli na uvedený účet. Společnost [právnická osoba] (žalobce a) se stala právním nástupcem původního pronajímatele. Nájemní vztah byl ukončen a předmětný byt předán zpět pronajímateli dne 30. 4. 2014. Žalobce a) se v tomto řízení na žalované domáhal úhrady dlužného nájemného za měsíce březen a duben 2014 ve výši 8 200 Kč, dále úhrady nedoplatku z vyúčtování energií za rok 2013 ve výši 6 074 Kč splatné ke dni 31. 5. 2014 a úhrady nedoplatku z vyúčtování energií za rok 2014 ve výši 14 262 Kč splatné ke dni 31. 5. 2015, včetně příslušenství ke každé z pohledávek. Žalobce b) v tomto řízení na žalované požadoval zaplacení částky 9 632 Kč s příslušenstvím představující nedoplatek z vyúčtování energií za rok 2012, splatný k 31. 5. 2013. 2. Žalobci k žalobě připojili nájemní smlouvu ze dne 29. 11. 2010, list nájemníka ze dne 29. 11. 2010, protokol o předání bytu nájemci ze dne 30. 10. 2010, protokol o předání bytu majiteli ze dne 30. 4. 2014, dále vyúčtování energií za roky 2012, 2013 a 2014 včetně příloh a přehled pohledávek za žalovanou ze dne 26. 8. 2015. 3. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla vyslovena místní nepříslušnost a věc postoupena Okresnímu soudu v Nymburce. Po vyslovení nesouhlasu tohoto soudu a určení, že tento nesouhlas je důvodný (rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]), [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] opětovně vyslovil svoji místní nepříslušnost a po právní moci usnesení věc postoupil zdejšímu soudu. 4. Dříve než bylo nařízeno jednání ve věci, [název soudu] usnesením ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] zjistil úpadek dlužnice [celé jméno žalované] a jejího manžela [jméno] [příjmení], [datum narození], oba bytem [obec a číslo], a zároveň povolil řešení úpadku dlužníků oddlužením. Usnesením [anonymizováno] soudu ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] bylo schváleno společné oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře, přičemž povinnost platit měsíční splátky nezajištěným věřitelům byla stanovena na dobu pěti let. 5. Z důvodu insolvenčního řízení vedeného ohledně žalované u [název soudu] pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] bylo předmětné řízení o zaplacení dlužných částek 28 536 Kč s příslušenstvím a 9 632 Kč s příslušenstvím přerušeno dle § 140b insolvenčního zákona ve spojení s čl. II zák. č. 294/2013 Sb. 6. Usnesením [název soudu] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] bylo konstatováno splnění oddlužení dlužníků [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované] a následně insolvenční soud usnesením ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] dlužníky osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu v němž dosud nebyly uspokojeny, dále od placení pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a rovněž od placení pohledávek věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Insolvenční řízení vůči [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované] zveřejněním tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku skončilo. 7. Výzvou ze dne 25. 6. 2021 soud vyzval oba žalobce prostřednictvím jejich právního zástupce, zda s ohledem na ukončení insolvenčního řízení vůči žalované a s ohledem na rozhodnutí o jejím osvobození od placení dalších pohledávek berou žalobu v nalézacím řízení zpět. Žalobci na výzvu soudu nereagovali a zpětvzetí žaloby neučinili. 8. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud rozhodl o pokračování přerušeného řízení. 9. Při nařízeném jednání dne 5. 10. 2021 právní zástupce žalované uvedl, že insolvenční řízení žalované bylo zahájeno po podání žaloby v této věci a žalobcům nic nebránilo přihlásit předmětné pohledávky do insolvenčního řízení. Protože došlo ze strany žalované k řádnému plnění splátek, došlo k oddlužení žalované s tím, že přiznané osvobození se vztahuje i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit mohli. Žalovaná z tohoto důvodu navrhla zamítnutí žaloby. 10. Dle § 414 odst. 1 zák č. 182/2006 Sb. jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. 11. Podle odst. 2 cit. zákona osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 12. Podle odst. 3 cit. zákona osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. 13. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k tomuto závěru: Žalobci v tomto řízení uplatnili pohledávky vůči žalované na zaplacení dlužného nájemného a úhrad spojených s užíváním bytu. V okamžiku, kdy po podání žaloby bylo zahájeno insolvenční řízení vůči žalované, měly být pohledávky uplatněné v tomto soudním řízení přihlášeny do insolvenčního řízení vůči žalované, probíhajícího u [název soudu] pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] tak, aby v tomto řízení byly i uspokojovány postupným plněním v rámci stanoveného splátkového kalendáře. Žalobci však pohledávky do insolvenčního řízení žalované nepřihlásili. Z konečného rozhodnutí insolvenčního soudu je zřejmé, že žalovaná jakožto dlužník spolu s manželem [jméno] [příjmení] splnili stanovené podmínky oddlužení a Krajský soud v Praze proto zároveň dlužníky osvobodil nejen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, ale i od placení pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, až tak učinit měli. 14. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že bez ohledu na důvodnost žalobních nároků není možné tyto nároky žalobcům přiznat, a to z důvodu, že nebyly včas přihlášeny do insolvenčního řízení žalované, které skončilo po splnění oddlužení jejím osvobozením. Soud proto dle ust. § 414 zák. č. 182/2006 Sb. žalobu jako nedůvodnou zamítl. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesní úspěch ve věci měla žalovaná, neboť žaloba směřující proti ní byla soudem zamítnuta. Žalované tedy vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení ve věci, a to za dva úkony právní služby po 2 660 Kč (tarifní hodnotu představuje součet plnění obou žalobců) dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání soudu dne 5. 10. 2021), dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl. a 21 % DPH advokáta ve výši 1 243,20 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř, tj. celkem ve výši 7 163,20 Kč. Soud nepřiznal žalované náhradu za úkon nahlédnutí do spisu, neboť se nejedná o úkon uvedený v § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a navíc nejde o účelně vynaložený úkon, když důvodem zamítnutí žaloby v této věci bylo osvobození žalované insolvenčním soudem od placení neuspokojených či nepřihlášených pohledávek. 16. Celkové náklady řízení soud poměrně rozdělil podle výše uplatněných pohledávek mezi žalobce tak, že žalobci a) uložil povinnost uhradit žalované k rukám jejího zástupce částku 5 355,50 Kč a žalobci b) uložil povinnost uhradit žalované k rukám jejího zástupce částku 1 807,70 Kč, a to v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř., § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.).