11 C 196/2021-31 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 5. 2021 domáhal zaplacení částky 15 737 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 9. 2017 do zaplacení. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to distančně prostřednictvím elektronických prostředků, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta peněžitá půjčka ve výši 10 000 Kč převodem na účet žalovaného, která měla být splacena do 31. 8. 2017. Žalovaný však do uvedeného data peněžní prostředky nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek z 1. 1. 2021 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn a současně byl předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 2. 2. 2021 vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím. 2. Soud vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. Uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává ani zčásti. Jednak namítl nedostatečné prokázání aktivní legitimace žalobce, neboť žalovaného neinformoval o postoupení pohledávky ani žalobce a ani jeho právní předchůdce. Dále uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavření úvěru nezkoumal dostatečně jeho úvěruschopnost, a zejména pak vznesl námitku promlčení celého nároku. 3. Právní zástupce žalovaného při soudním jednání dne 26. 10. 2021 doplnil, že předmětné žalobě nemůže být vyhověno, neboť úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně prověřena a především nárok uplatněný v daném řízení je již zcela promlčen. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, mohl předchůdce žalobce požadovat vrácení finančních prostředků již následující den poté, kdy na základě neplatné smlouvy žalovanému plnil. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žalobu dne 31. 5. 2021, tedy více než po třech letech, je pohledávka žalobce za žalovaným na vrácení bezdůvodného obohacení promlčena. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že daná smlouva je smlouvou platnou, je nárok žalobce v celém rozsahu promlčen, když celá dlužná částka měla být splatná dne 31. 8. 2017. Právní zástupce žalovaného tedy navrhl zamítnutí žaloby. 4. Z předložené smlouvy o úvěru soud zjistil, že měla být uzavřena dne 17. 7. 2017 mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na základě které měl být žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit společně s poplatkem ve výši 3 246 Kč do 31. 8. 2017. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 přešla pohledávka ze společnosti [právnická osoba], [IČO] na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021. 6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 609 věta prvá téhož zákona nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. 8. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. 9. Podle ust. § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle ust. § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný namítl promlčení uplatněné pohledávky žalobce, zabýval se soud nejprve touto vznesenou námitkou. Splatnost půjčené částky byla dohodnuta do 31. 8. 2017, žalovaný v této lhůtě ničeho neuhradil a ode dne 1. 9. 2017 je v prodlení. Tříletá promlčecí doba dle § 629 odst. 1 o.z. běžela od 1. 9. 2017 do 1. 9. 2020. Vzhledem k tomu, že žalobce jakožto právní nástupce uplatnil pohledávku za žalovaným z titulu nesplaceného úvěru u zdejšího soudu až dne 31. 5. 2021, je jeho nárok promlčen. Z tohoto důvodu se soud již nezabýval tím, zda předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a zda z tohoto důvodu byla úvěrová smlouva uzavřena platně. Soud proto s ohledem na promlčení nároku žalobu v celém rozsahu zamítl. 12. Plně procesně úspěšnému žalovanému přísluší dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, a to odměnu za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 1 740 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl., cestovné k jednání z [obec] do [obec] a zpět vlakem v celkové výši 210 Kč, náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestami za 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 vyh.č. 177/1996 Sb., 21% DPH advokáta ve výši 1 455 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy celkem 8 385 Kč. Soud žalobci uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalovaného dle § 149 odst. 1 o.s.ř., a to ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.