11 C 213/2021-26 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení částky 5 923 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 26. 5. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, které byly žalované dne 26. 5. 2020 zaslány na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 138 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 25. 6. 2020. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, v důsledku prodlení jí vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 1 285 Kč dle článku 2.3 smlouvy a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (za písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč dle článku 2.3 smlouvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav: Žalobce poukázal žalované dne 26. 5. 2020 částku 3 500 Kč na její účet č. [bankovní účet]. Žalobce však nenavrhl žádný důkazní prostředek o svém skutkovém tvrzení, že žalovaná prostřednictvím internetových stránek žalobce přijala nabídku na uzavření smlouvy o úvěru, kterou by se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč a žalovaná by se zavázala tyto peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 138 Kč vrátit do 25. 6. 2020. 5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 588 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného. 7. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Sama skutečnost, že žalobce poukázal žalované částku ve výši 3 500 Kč, nedostačuje k závěru, že žalovaná skutečně přijala jeho nabídku na uzavření smlouvy o úvěru právě o obsahu, jak jej žalobce vylíčil v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), zejména pokud jde o výši peněžních prostředků, o jejichž poskytnutí měla žalovaná žádat, výši poplatku za poskytnutí úvěru a čas plnění povinnosti žalované poskytnuté peněžní prostředky společně s ujednaným poplatkem vrátit. V řízení tedy vyšlo najevo, že žalobce žalované poskytl částku ve výši 3 500 Kč, avšak žalobci se nepodařilo prokázat, že by se tak stalo na základě uzavřené smlouvy. Dopisem ze dne 17. 5. 2021 zástupce žalobce vyzval žalovanou ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, a to ve lhůtě do 3 dnů od doručení výzvy. 9. Nad výše uvedené má soud také za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka, je tato smlouva absolutně neplatná (§ 588 o.z.). V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobce nevzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalované daný úvěr po dobu jeho trvání splácet. 10. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na 16. 12. 2021 omluvil a soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedené skutečnosti. 11. Nedošlo-li mezi účastníky řízení k uzavření smlouvy o úvěru, představovala částka 3 500 Kč, kterou žalobce poskytl žalované, bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, které je žalovaná povinna žalobci vydat (§ 2991 o.z.). Příslušenstvím této pohledávky je úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Počátek prodlení žalované se pojí s uplynutím lhůty k plnění určené výzvou zástupce žalobce k zaplacení této částky. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná v době před 22. 5. 2021 nebyla v prodlení se splněním pohledávky, která je předmětem řízení, a proto soud zčásti zamítl žalobu, pokud se žalobce po žalované domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 3 500 Kč od 26. 6. 2020 do 21. 5. 2021. 12. Soud dále žalobu zamítl, pokud se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky převyšující rozsah bezdůvodného obohacení, které žalovaná získala, tj. co do částky 1 138 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 6. 2020 do zaplacení, dále částky 1 285 Kč (smluvní pokuta) a částky 1 500 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky), neboť tyto nároky žalobce jsou nedůvodné. 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný co do částky 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení, ohledně nároku ve výši 1 138 Kč spolu s úrokem z prodlení, částky 1 285 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč byla jeho žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastníky byl přibližně stejný, proto soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 14. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.