11 C 99/2021-24 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 10 104 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 4. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které byly žalovanému dne 4. 7. 2019 zaslány na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 950 Kč, jistina a poplatek byly splatné dne 3. 11. 2019. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, v důsledku prodlení mu vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení v zákonné výši a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (za písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč dle článku 2.3 smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav: Žalobce poukázal žalovanému dne 4. 7. 2019 částku 6 000 Kč. Žalobce však nenavrhl žádný důkazní prostředek o svém skutkovém tvrzení, že žalovaný prostřednictvím internetových stránek žalobce přijal nabídku na uzavření smlouvy o úvěru, kterou by se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný by se zavázal tyto peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 950 Kč vrátit do 3. 11. 2019. 5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 588 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného. 7. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. [jméno] skutečnost, že žalobce poukázal žalovanému částku ve výši 6 000 Kč, nedostačuje k závěru, že žalovaný skutečně přijal jeho nabídku na uzavření smlouvy o úvěru právě o obsahu, jak jej žalobce vylíčil v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), zejména pokud jde o výši peněžních prostředků, o jejichž poskytnutí měl žalovaný žádat, výši poplatku za poskytnutí úvěru a čas plnění povinnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky společně s ujednaným poplatkem vrátit. V řízení tedy vyšlo najevo, že žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 6 000 Kč, avšak žalobci se nepodařilo prokázat, že by se tak stalo na základě uzavřené smlouvy. Dopisem ze dne 1. 10. 2020 zástupce žalobce vyzval žalovaného ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, a to ve lhůtě do 3 dnů od doručení výzvy. 9. Nad výše uvedené má soud také za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tato smlouva absolutně neplatná (§ 588 o.z.). V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobce nevzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet. 10. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na 14. 10. 2021 omluvil a soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedené skutečnosti. 11. Nedošlo-li mezi účastníky řízení k uzavření smlouvy o úvěru, představovala částka 6 000 Kč, kterou žalobce poskytl žalovanému, bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, které je žalovaný povinen žalobci vydat. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6000 Kč dle § 2991 o.z. spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Počátek prodlení žalovaného se pojí s uplynutím lhůty k plnění určené výzvou zástupce žalobce k zaplacení této částky. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný v době před 6. 10. 2020 nebyl v prodlení se splněním pohledávky, která je předmětem řízení, a proto soud zčásti zamítl žalobu, pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 6 000 Kč od 4. 11. 2019 do 5. 10. 2020. 12. Soud dále žalobu zamítl, pokud se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky převyšující rozsah bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal, tj. co do částky 1 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 11. 2019 do zaplacení, dále částky 2 154 Kč (smluvní pokuta) a částky 2 500 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky). 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný co do částky 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, ohledně nároku ve výši 1 950 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč a z částky 2 145 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, byla jeho žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastníky byl přibližně stejný, proto soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 14. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.