12 C 123/2021-34 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím z důvodů, že žalovanému poskytl půjčku ve výši 100 000 Kč, žalovaný vrátil částku 10 000 Kč. Na výzvu žalobce k uhrazení dlužné částky žalovaný nereagoval. Žalovaný uznal, že mu žalobce poskytl půjčku ve výši 100 000 Kč, uhradil žalobci 10 000 Kč, ohledně zbytku se dohodli, že částku 30 000 Kč uhradí žalovaný v hotovosti, zbytek pracemi vykonanými pro žalobce, lhůta splacení nebyla dohodnuta. Žalovaný se při jednání zavázal uhradit částku 30 000 Kč ve lhůtě 14 dnů. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že žalobce zaslal na účet manželky žalovaného dne 2.5.2019 částku 100 000 Kč, označenou jako půjčka [příjmení]. Z tohoto účtu byla vrácena dne 27.3.2020 částka 10 000 Kč. Z výzvy ze dne 9.4.2021 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení částky 90 000 Kč. Zároveň vyzval k uhrazení i manželku žalovaného. Proti ní vzal žalobce v průběhu řízení žalobu zpět a soud řízení zastavil v souladu s § 96 o.s.ř. Podle § 2390 a násl. o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 100 000 Kč na základě ústní smlouvy. Žalovaný uhradil pouze část zapůjčené částky ve výši 10 000 Kč, zbytek dlužné částky neuhradil. Tvrzení žalovaného, že provedl pro žalobce práce v ceně 60- 70 000 Kč považuje soud za účelové, neboť tuto skutečnost nijak nedoložil, z jím předložené kopie jakéhosi soupisu prací nelze určit, kde tyto práce byly provedeny, zda pro žalobce, navíc částečně spadají do období před poskytnutím zápůjčky. Předně žalovaný tvrdil, že soupis těchto prací doloží a uhradí částku 30 000 Kč ve lhůtě 14 dnů, ničeho nedoložil a neuhradil. Soud má proto za to, že tato tvrzení jsou pouze účelová. Navíc k dalšímu jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu se zákonnými úroky z prodlení v souladu s § 1968 o.z. dle vl. nař. č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci byl zcela úspěšný žalobce, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši (3 úkony po 4 700 Kč dle § 7,8 vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 300 Kč, cestovné 2x [obec] [obec] a zpět ve výši 554 Kč, ztráta času ve výši 4 půlhodin ve výši 400 Kč + DPH, celkem tedy 23 804 Kč).