12 C 170/2021-23 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal zaplacení částky 38 933,32 Kč s příslušenstvím z důvodu, že právní předchůdce žalované poskytl dvě zápůjčky ve výši 14 000 Kč a 12 000 Kč. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala zaplatit zápůjčky ve sjednaných splátkách dle sjednaných podmínek. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobci. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., když účastníci po výzvě soudu dle § 101 odst. 4 nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že dne 11.2.2018 byla na účet žalované připsána částka 14 000 Kč z účtu právního předchůdce žalobce. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku ve splátkách po 439 Kč měsíčně spolu se sjednanými poplatky. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že dne 25.5.2018 byla na účet žalované připsána částka 12 000 Kč z účtu právního předchůdce žalobce. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku ve splátkách po 377 Kč měsíčně spolu se sjednanými poplatky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení bylo oznámeno žalované téhož dne. Z předžalobní výzvy z 28.1.2021 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky. Podle § 2390 a násl. o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána; nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce poskytnul v souladu s o.z. žalované dvě zápůjčky, které se žalovaná zavázala vrátit ve sjednaných lhůtách. Žalovaná zápůjčky nevrátila, žalobce jí proto vyzval na základě výzev k vrácení zápůjček ve stanoveném termínu. Žalovaná na výzvy žalobce nereagovala, peněžité zápůjčky nevrátila. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu, zápůjčky dosud neuhradila a proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu s úroky z prodlení v souladu s § 1968 o.z. dle vl. nař. č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to odměnu za 3 úkony právní služby v tarifní hodnotě po 500 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., 21% DPH advokáta dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 558 Kč, tedy celkem 3 736 Kč. V této výši byla žalobci náhrada nákladů řízení přiznána.