12 C 196/2021-20 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal zaplacení částky 14 030 Kč s příslušenstvím z důvodu, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit ve sjednaných měsíčních splátkách se sjednanými úroky. Celková výše dluhu činila 33 920 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobci. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., když účastníci po výzvě soudu dle § 101 odst. 4 nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem. Skutečnost, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území Malty, zakládá v řízení mezinárodní prvek, a je třeba se zabývat tím, zda je ve věci dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Česká republika i Malta jsou členy Evropské unie, a proto je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Podle Článku 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního prvku a postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran. Ze smlouvy o půjčce ze dne 3.12.2008 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, zároveň se žalovaná zavázala zaplatit sjednané poplatky ve výši 13 920 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 19.6.2015 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení bylo žalované oznámeno dne 25.6.2015. Z předžalobní upomínky ze dne 3.9.2018 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky. Účastníci nenavrhovali žádné další důkazy a shora provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné a zcela postačující k rozhodnutí ve věci. Podle § 657 a o.z. zák. č. 40/ 64 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdce žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, kterou se žalovaná zavázala zaplatit poskytnutou půjčku ve stanovených splátkách. Žalovaná neplatila sjednané splátky, a půjčka se stala splatnou. Pohledávka byla následně podstoupena žalobci. Žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající ze smlouvy, splátky nehradila a dluh se tak stal splatným. Žalovaná ani přes výzvy žalobce dluh neuhradila, proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu se zákonnými úroky z prodlení dle § 1970 o. z. v souladu s ust. § 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. v souladu s § 14b zák. č. 177/96 Sb. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za dva úkony právní služby v tarifní hodnotě po 300 Kč, jeden úkon právní služby po 150 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, 21% DPH advokáta dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tedy celkem 2 071 Kč. V této výši byla žalobci náhrada nákladů řízení přiznána.