12 C 269/2020-20 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím z důvodu, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit ve sjednané lhůtě do [datum]. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci. Žalovaný se žalobě nevyjádřil, na výzvu soudu nereagoval. Skutečnost, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území Kypru, zakládá v řízení mezinárodní prvek, a je třeba se zabývat tím, zda je ve věci dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Česká republika i Kypr jsou členy Evropské unie, a proto je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Podle Článku 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního prvku a postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit ve sjednané lhůtě do [datum] spolu se sjednanými poplatky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dne [datum]. Z předžalobní výzvy z [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve lhůtě 7 dnů. Podle § 2390 a násl. o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána; nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce poskytnul v souladu s o.z. žalovanému zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve sjednané lhůtě. Žalovaný zápůjčku nevrátil, žalobce proto vyzval žalovaného na základě výzvy k vrácení zápůjčky ve stanoveném termínu. Žalovaný na výzvu žalobce nereagoval, peněžitou zápůjčku nevrátil. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu, zápůjčku dosud neuhradil a proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu s úroky z prodlení v souladu s § 1968 a § 1970 o.z. v souladu s výší úroků dle vl. nař. č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za 3 úkony právní služby v tarifní hodnotě po 200 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., 21% DPH advokáta dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tedy celkem 1 489 Kč. V této výši byla žalobci náhrada nákladů řízení přiznána.