12 C 312/2020-20 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15.10.2020 domáhala zaplacení shora uvedené dlužné částky. Uvedla, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svoji povinnost splnila a do této evidence se přihlásila ke dni 1.2.2015. Jak vyplývá z detailu dluhu žalované, neplatila žalovaná poplatek řádně a včas, dluží žalobci poplatek za měsíce červen 2018 – leden 2020 celkem částku 2 700 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, na výzvu soudu nereagovala. Z provedených listinných důkazů, a to zejména z přihlášky poplatníka, výzvy k úhradě, stavu předpisu detailu dluhu bylo prokázáno, že žalovaná nezaplatila televizní poplatky za měsíce červen 2018 – leden 2020 po 135 Kč měsíčně, tedy celkem částku 2 700 Kč. Dle § 3 odst. 1 z.č. 252/1994 Sb. v platném znění poplatníkem je právnická osoba, organizační složka státu nebo fyzická osoba, která je držitelem rozhlasového nebo televizního přijímače. Podle § 5 odst. 3 z.č. 252/1994 Sb. a § 7 odst. 2 z.č. 348/2005 Sb. je televizní poplatek, jemuž podléhá fyzická osoba, splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaná byla v obdobích, za která neplatila televizní poplatky, řádně přihlášeným poplatníkem. Z detailu dluhu žalované pak bylo prokázáno, že televizní poplatky nezaplatila za shora uvedené období a že tedy podaná žaloba je plně odůvodněná. Žalovaná obdržela výzvu k zaplacení dlužné částky, na kterou však nereagovala. Rovněž skutečnost, že žalobkyně tyto dlužné koncesionářské poplatky bude soudní cestou vymáhat, bylo delší dobu veřejnosti známo z médií. Žalovaná se tedy mohla pokusit se s žalobkyní dohodnout o zaplacení dluhu, avšak zůstal nečinný, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno shora. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila včas, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s § 1970o.z. dle vl.nař. 251/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žaloba byla důvodná zcela, soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z nákladů na odměnu advokáta za 2 úkony po 200 Kč, 2 x režijní paušál po 100 Kč, DPH 21%, celkem 1 126 Kč.