12 C 53/2020-163 — Okresní soud v Kolíně

1. Zástavní věřitel navrhl nařízení soudního prodeje zástavy s tím, že zástavní věřitel uzavřel smlouvu o úvěru s [jméno] [příjmení] ve výši 16 000 000 Kč, úvěr byl splatný do 31.10.2030. Dne 6.10.2010 byl sjednán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, dlužník uhradil pouze část splátek, od 31.8.2014 nebyl úvěr hrazen. Ke dni podání žaloby činí dluh 33 350 669 Kč. K zajištění pohledávek zástavního věřitele byla zřízena zástavní smlouva dne 26.11.2010, jejímž předmětem jsou shora uvedené nemovitosti. Dne 2.4.2015 byla mezi dlužníkem a zástavním dlužníkem uzavřena kupní smlouva, na základě které zástavní dlužník nabyl nemovitosti do svého vlastnictví. 2. Zástavní dlužník se k žalobě vyjádřil tak, že s žalobou nesouhlasí, neboť vystupuje jako třetí osoba, která zajistila dluh původního dlužníka a nelze proti ní nastoupit pro neplnění dluhu novým dlužníkem. Zástavní dlužník nepřijal dluh pana [příjmení], nebylo na něj převedeno zástavní právo, není žádný doklad o tom, že původní dlužník převedl na nového dlužníka zástavní právo. Dále uvádí, že zástavní věřitel nedoložil zajištěnou pohledávku a nemůže tak být žalobě vyhověno, neboť původní pohledávka činila 14 737 147,69 Kč, jednalo se o spotřebitelský úvěr a zástavní dlužník může požadovat pouze tuto výši. 3. Podle § 358 odst. 1 z.ř.s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. 4. V posuzované věci zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 26.11.2010, která byla uzavřena mezi [právnická osoba] a [jméno] [příjmení] (na základě usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] byla pohledávka za [jméno] [příjmení] součástí zajištění majetku a věci v trestním řízení a přešla na zástavního věřitele). Zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem pak doložil smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 26.11.2010 uzavřenou mezi [anonymizováno] a [jméno] [příjmení], týkající se předmětných nemovitostí a výpisem z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín pro obec a k.ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] ve prospěch zástavního dlužníka, z něhož vyplývá, že zástavní dlužník je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Vlastníkem těchto nemovitostí se stal na základě kupní smlouvy uzavřené dne 2.4.2015 zástavní dlužník. 5. Vzhledem k tomu, že zástavní věřitel doložil všechny tři nezbytné formální náležitosti podle § 358 odst. 1 z.ř.s. a žádné jiné skutečnosti nejsou pro rozhodnutí významné, soud nemohl jinak než prodej zástavy nařídit. 6. Vzhledem k tomu, že zástavní dlužník nepopřel, že dluh z úvěru uhrazen není, pouze odmítl uhradit částku, která vznikla s tím, že by měl úvěr být omezen na výši spotřebitelského úvěru, soud má však za to, že zákon o spotřebitelském úvěru se na tento úvěr nevztahuje, neboť smlouva byla uzavřena v roce 2010, před účinností citovaného zákona o úvěru 257/2016 Sb., který je platný od 1.12.2016. Soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky, byla doložena výše pohledávky včetně příslušenství, zástavní právo k zástavě a vlastnictví nemovitostí zástavním dlužníkem a proto žalobě vyhověl. 7. Soud rozhodl i o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť lze dospět k závěru, že pohledávka nezanikla splněním, tedy že prodej zástavy byl nařízen nejen v souladu s právem procesním, ale i hmotným. Zástavnímu věřiteli proto na náhradě nákladů řízení přiznal celkem 2 458 Kč, a to 7 paušálních úkonů po 300 Kč a cestovné ve výši 358 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. 8. Přisouzenou náhradu nákladů řízení nelze proto vymáhat samostatně, ale ve smyslu rozhodnutí NS ČR R 67/2011 ji lze vymoci pouze v rámci výkonu rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí z výtěžku tohoto prodeje. Soud při rozhodování o odměně za zastupování advokátem vycházel z toho, že předmětem řízení není dlužná částka či samotný předmět zástavy, ale právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy, které nelze ocenit. 9. O zaplacení soudního poplatku rozhodl soud podle § 2 a 10 zákona č. 549/91 Sb., neboť zástavní věřitel je v souladu s § 11 odst. 2 téhož zákona osvobozen od placení soudního poplatku.