14 C 159/2021-21 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaná a právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) uzavřeli smlouvu o úvěru dne 7.7.2014, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky banky. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč z úvěrového účtu [bankovní účet], žalovaná se zavázala tento úvěr splácet formou měsíčních splátek po 3 089,48 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15.8.2014. Podle čl. II. smlouvy byl sjednán úrok ve výši 18 % ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaná nehradila splátky řádně, z tohoto důvodu [peněžní ústav] využila svého práva a od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 21.8.2019, čímž se stal celý dluh splatný. Dlužná částka se skládá z nesplacené části čerpané jistiny ve výši 88 015,25 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 140 Kč, úroků z úvěru ve výši 6 402,96 kapitalizovaných ke dni 21.8.2019, zákonných úroků z prodlení ve výši 254,74 Kč kapitalizovaných ke dni 21.8.2019, dále žalobce požaduje úroky ve výši 18% ročně z částky 88015,25 Kč od 22.8.2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení z částky 90155,25 Kč od 22.8.2019 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 byla pohledávka postoupena na žalobce, který je tak ve sporu aktivně legitimován. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávky dopisem ze dne 8.9.2020. Ke splnění svého závazku byla žalovaná žalobcem marně vyzývána, naposled předžalobní výzvou ze dne 10.11.2020. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaná a právní předchůdce žalobce dne 7.7.2014 uzavřeli Smlouvu o úvěru. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala dodržovat podmínky dle Všeobecných obchodních podmínek [anonymizována čtyři slova], které byly součástí Smlouvy (dále jen VOP). [peněžní ústav] na základě smlouvy o úvěru zřídila žalované úvěrový účet č. [bankovní účet] a poskytla jí úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet a hradit úroky z poskytnuté jistiny. Žalovaná se v čl. II smlouvy zavázala uhradit žalobci úvěr v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 3089,48 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15.8.2014, V čl. II. bod 5. Smlouvy byl sjednán úrok ve výši 18 % ročně. [peněžní ústav] úvěr ke dni 21.8.2019 zesplatnila a vyčíslila (prokázáno: úvěrovou smlouvou, oznámením o zesplatenění ze dne 21.8.2019). Dne 19.8.2020 společnost [právnická osoba], jako postupitel, postoupila na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku, která je předmětem tohoto řízení (prokázáno citovanou Smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy Seznamu postupovaných pohledávek). O postoupení pohledávky na žalobce byla žalovaná informována dopisem ze dne 8.9.2020 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu). K úhradě zbývající části dluhu, byla žalovaná bezvýsledně vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 10.11.2020 (prokázáno výzvou před podáním žaloby včetně poštovního podacího archu). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků při aplikaci ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku, podle kterého smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ platí, že touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy smlouvy o úvěru (§ 497). Podle odst. 4 téhož ustanovení platí, že touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí zákona podle předchozích odstavců. 8. Podle § 273 odst. 1 ObchZ platí, že část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaná na základě uzavřené smlouvy čerpala úvěr ve smluvené výši za jasně stanovených podmínek, se kterými byla seznámena a které tímto akceptovala, aniž by kdy po dobu splácení cokoli namítala. Soud posuzoval smlouvu z hlediska § 55 a § 56 odst. 1,2 zákona č. 40/1964, ve znění účinném do 31.12.2013, podle kterých se smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dospěl k závěru, že smlouva obstojí i vážení těmito kritérii i kritériem dobrých mravů. Neplatnost smlouvy či její části z jakéhokoli důvodu stanoveného v ust. § 32 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, dovodit nelze. To se týká i výše sjednaného obchodního úroku, který odpovídá obdobným úvěrovým produktům poskytovaným bankovními ústavy za situace, kdy jde o účelově neurčený úvěr bez zajištění. Úprava ochrany spotřebitele ať již v rámci občanského zákoníku, speciálních zákonů či v komunitárním právu (směrnice č. 2005 /29/) chrání dostatečně spotřebitele před nekalými praktikami a zaručuje mu zejména právo na to být informován. Spotřebitel tak musí mít adekvátní možnost se s obsahem smlouvy, obchodních podmínek a příloh seznámit. To neznamená, že tak skutečně učiní a nelze si praxi ani představit nástroj, který by to zaručil. I když je spotřebitelům přiznána vyšší právní ochrana pro jejich fakticky slabší postavení, nedochází tím k úplnému potlačení starořímské zásady vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým). V řízení bylo prokázáno, že žalovaná měla k dispozici veškeré potřebné dokumenty, což stvrdila svým podpisem. Žalobce v důsledky neplnění povinností ze strany žalované odstoupil od smlouvy a veškeré pohledávky se tak staly splatnými dne 21.8.2019. Žalovaná dosud neuhradila na zažalovaný nárok ničeho. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 3 607 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) advokát žalobce učinil v řízení celkem 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé a výzva (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, částku 5 940 Kč, tedy 3 x 4 740 Kč činí 14 220 Kč -) paušální náhrada hotových výdajů činí 900 Kč (300 Kč x 3) podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu -) 3 175,20 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 21 902,20 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).