14 C 192/2021-54 — Okresní soud v Kolíně

Předmětem řízení je zaplacení částky 1 995 Kč s příslušenstvím z titulu s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 16.2.2017 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]). Žalobce požadoval kromě nesplacené jistiny úvěru (1 500 Kč), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a dále úrok z prodlení v zákonné výši (8,05 % ročně) za dobu od 21.3.2017. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli dne 16.2.2017 smlouvu o úvěru, sjednali poplatek za poskytnutí úvěru, splatnost a další smluvní podmínky. Žalovaná čerpala částku 1 500 Kč, avšak ve lhůtě splatnosti 20.3.2017 ani později úvěr včetně sjednaného poplatku neuhradila. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 16.12.2019 na společnost [právnická osoba], která ji dne 20.12.2019 postoupila na žalobce. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 16.2.2017 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, když strany uzavřely smlouvu ve formě a způsobem upraveným v § 1841 a násl. O.z. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení žalobce prokázal existenci a výši sporné pohledávky i to, že je v řízení aktivně legitimován k podání žaloby. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná dlužnou částku uhradila, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výše byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50000 Kč Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29.3.2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako„ zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.“ Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu - mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a, d/, vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), 3 x 100 Kč (paušální náhrada hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) a 189 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.