14 C 196/2021-20 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalovaném zaplacení uvedené částky s tím, že žalovaný cestoval pražskou veřejnou hromadnou dopravou bez platného jízdního dokladu, čímž porušil své povinnosti vyplývající ze zákona a přepravního řádu. Žalovaný na svůj dluh do dnešního dne nic neuhradil, ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K výzvě soudu, aby se žalovaný vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaný nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva řádně doručena. Proto má soud za to, že žalovaný nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce s navrženým postupem vyjádřil souhlas již v návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: Žalovaný cestoval dne 24.3.2021 metrem linkou B veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobcem a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem ani nezaplatil jízdné s přirážkou. Byl sepsán protokol o provedené kontrole [číslo] na němž byl žalovaný řádně identifikován (prokázáno zápisem o provedené přepravní kontrole). Dle smluvních přepravních podmínek žalobce činí přirážka k jízdnému při jízdě bez platného přepravního dokladu 1 500 Kč. Ve lhůtě do 15 dnů ode dne přepravní kontroly bylo možné uhradit přirážku ve snížené výši 800 Kč v doplatkové pokladně v přízemí budovy Centrálního dispečinku [obec a číslo], [anonymizována dvě slova], nebo převodem na číslo účtu [bankovní účet] (prokázáno Informacemi pro cestující – druhá strana zápisu o provedené přepravní kontrole). Žalovaný byl vyzván k úhradě zažalované pohledávky, dosud na zažalovanou částku neuhradil nic. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; dále dle ust. § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo prokázat svoji totožnost, případně sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, když výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč, přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobcem bez platných jízdních dokladů a tati skutečnost byla zjištěna přepravní kontrolou. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatiti žalobci jak jízdné ve výši 24 Kč tak i přirážky ve výši 1500 Kč stanovenou v přepravních podmínkách. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatiti žalobci celkem částku 1 524 Kč. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobci přiznal toliko náhradu nákladů za vynaložený soudní poplatek ve výši 400 Kč, když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp.zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp.zn. Pl. ÚS 25/12 dospěl k závěru, že žalobci žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní), bagatelní pohledávce uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Je sice na žalobci, jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), ale nelze systematicky prostřednictvím institutu nákladů řízení jako náhrady za kvalifikovanou (odbornou) pomoc ve sporu, generovat zisk bez zohlednění shora uvedeného a bez ohledu na skutečný obsah této pomoci. Taková soustavná činnost není odbornou ale ryze administrativní (faktickou) pomocí, na níž však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro právní zastoupení v občanském soudním řízení. Žalobce se tak vystavuje tomu, že takto poskytnutá„ právní“ pomoc bude vážena kritériem účelnosti jako zákonnou podmínkou pro přiznání její náhrady proti neúspěšné straně. Přiznání vyšší částky by kritériu účelnosti jako zákonné podmínce pro přiznání náhrady proti neúspěšné straně neobstála. Náklady žalobce byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).