14 C 206/2021-15 — Okresní soud v Kolíně

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 3 946 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 30.5.2019 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce ([anonymizována tři slova]). Žalobce požadoval kromě nesplacené jistiny úvěru (3 000 Kč), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 886,82 Kč a úrok stanovený dle čl. II.2.b. smlouvy ve výši 59,18 Kč. 2. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a poskytovatel úvěru ([anonymizována tři slova]) uzavřeli dne 30.5.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, sjednali úrok, výši splátky a další smluvní podmínky. Žalovaný čerpal částku 3 000 Kč, avšak na uvedenou smlouvu nezaplatil ničeho; žalobce tak uplatňuje vedle jistiny se sjednaným úrokem též úrok z prodlení, poplatek za poskytnutí úvěru. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 1.12.2020 na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 3. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 30.5.2019 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 4. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 z. s. ú.). Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 5. Soud tak má za prokázané, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr, který žalovaný nesplácel řádně a včas. Podmínky stanovené ve smlouvě tak žalovaný neplnil, když se ocitl v prodlení se splácením úvěru, který přes výzvu neuhradil. Žalobce rovněž uvedl, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného a to lustrací ve všech dostupných databázích. Protože žalobce prokázal existenci dluhu v žalované výši a žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku zaplatil, rozhodl soud tak, že žalobě vyhověl. O úroku z prodlení soud rozhodl dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž ve věci zcela úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč; z odměny advokáta podle § 14b odst. 1 bodu 1 a odst. 5 advokátního tarifu za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé ve výši 3x 200 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 3x 100 Kč; dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% z odměny advokáta a jeho hotových výdajů ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů byla přiznána v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).