14 C 209/2021-22 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 65 122,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne 13. 2. 2017 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných 84. měsíčních splátkách ve výši 2 099 Kč, splatných k 15. dni v měsíci, první splátka měla být uhrazena dne 20. 3. 2017. Společně s uhrazením poskytnuté jistiny se žalovaná zavázala vrátit úrok z úvěru ve výši 17,99% ročně. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej hradit dle smluvních ujednání, což nečinila. Jelikož žalovaná sjednané splátky úvěru nehradila řádně a včas, žalobce v souladu s odst. 5.2. ÚP úvěr s účinností ke dne 14.12.2020 zesplatnil. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 88 158 Kč. Pohledávka za žalovanou se skládá z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 64 992,84 Kč a nákladů na vymáhání ve výší 130 Kč. Žalobce rovněž před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žadatele splácet úvěr. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná však svůj dluh do dnešního dne nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 13.2.2017 smlouvu o úvěru, podle níž činila celková výše úvěru částku 100 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 099 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, úroková sazba byla sjednána ve výši 17,99 % (prokázáno úvěrovou smlouvou ze dne 13.2.2017, [číslo]). Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky, se kterými byla žalovaná seznámena. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrovému účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná čerpala peněžní prostředky z poskytnutého úvěru, který řádně nesplácela, na uvedený úvěr uhradila pouze částku 88 158 Kč v důsledku čehož úvěrová společnost využila své oprávnění sjednané v odst. 5.2. ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce (prokázáno: výpisem čerpání, splátek a úhrad, úvěrovými podmínkami). V souladu s odst. 6.3. ÚP žalobce požaduje částku 130 Kč jako náklad spojený s vymáháním pohledávky. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 14. 12. 2020 a vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 14. 12. 2020. Výzva byla zaslána na adresu žalované (prokázáno: dopisem ze dne 14. 12. 2020 včetně poštovního podacího archu). Žalovaná byla vyzvána k úhradě i před podáním žaloby právním zástupcem žalobce (prokázáno dopisem ze dne 7. 1. 2021 včetně poštovního podacího archu). 4. Všechny výše uvedené listinné důkazy jsou plně věrohodné, nikterak si neodporují, naopak se navzájem doplňují a dohromady přesvědčivě vytváří ucelený obraz skutkového stavu. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav je v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí prokázán s dostatečnou mírou jistoty. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Soud tak má za prokázané, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve smluvené výši a za podmínek stanovených smlouvou, které žalovaná neplnila, když se ocitla v prodlení se splácením úvěru a v souladu s ustanoveními smlouvy o úvěru a ÚP tak došlo k zesplatnění zůstatku úvěru ke dni 14. 12. 2020. Dluh tak tvoří neuhrazený zůstatku úvěru ve výši 64 992,84 Kč a náklady na vymáhání ve výši 130 Kč. 7. Po právní stránce soud vztah účastníků posoudil dle ust. § 2395 občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaná na základě uzavřené smlouvy čerpala úvěr ve smluvené výši za jasně stanovených podmínek, se kterými byla seznámena a které tímto akceptovala, aniž by kdy po dobu splácení cokoli namítala. Žalobce uzavíral smlouvu v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklé závazky tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud posuzoval smlouvu z hlediska § 1810 a násl. o.z., podle kterých se smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. A dospěl k závěru, že smlouva obstojí i vážení těmito kritérii i kritériem dobrých mravů. Neplatnost smlouvy či její části dovodit nelze. To se týká i výše sjednaného smluvního úroku, který odpovídá obdobným úvěrovým produktům poskytovaným bankovními ústavy za situace, kdy jde o účelově neurčený úvěr bez zajištění. Úprava ochrany spotřebitele ať již v rámci občanského zákoníku, speciálních zákonů či v komunitárním právu (směrnice č. 2005/29/ES) chrání dostatečně spotřebitele před nekalými praktikami a zaručuje mu zejména právo na to být informován. Spotřebitel tak musí mít adekvátní možnost se s obsahem smlouvy, obchodních podmínek a příloh seznámit. To neznamená, že tak skutečně učiní a nelze si praxi ani představit nástroj, který by to zaručil. I když je spotřebitelům přiznána vyšší právní ochrana pro jejich fakticky slabší postavení, nedochází tím k úplnému potlačení starořímské zásady vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým). V řízení bylo prokázáno, že žalovaná měla k dispozici veškeré potřebné dokumenty, což stvrdila svým podpisem. Že spotřebitelé obvykle na svá práva nedbají ve chvíli, kdy smlouvu uzavírají, ani když využívají jejich výhod, ale až v okamžiku, kdy je po nich žádáno, aby plnili, nemůže mít vliv na platnost smluvních ujednání. Žalovaná byla seznámena s podmínkami smlouvy, s výší úroku. Žalobce v důsledku neplnění povinností ze strany žalované odstoupil od smlouvy a veškeré pohledávky se tak staly splatnými ode dne 14.12.2020. Žalovaná dosud neuhradila na zažalovaný nárok ničeho. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady žalobce sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 606 Kč, -) odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení; podání žaloby, předžalobní výzva) ve výši 3 x 3 740 Kč (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 adv. tarifu), celkem 11 220 Kč, -) paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 3x 300 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu), celkem 900 Kč, -) náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů advokáta (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) ve výši 2 542,20 Kč, celkem 17 271,20 Kč. Obecná třídenní lhůta k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku a místo plnění k rukám zástupce žalobce byly určeny v souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.