14 C 243/2020-21 — Okresní soud v Kolíně

Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 675 Kč s odůvodněním, že žalovaná je držitelkou televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost splnila žalovaná dne 1.4.2010. Žalovaná však nezaplatila za měsíce červenec, srpen, listopad, prosinec 2019 a leden 2020 poplatky stanovené zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění. Žalobce proto dopisem vyzval žalovanou k zaplacení nezaplacených televizních poplatků, žalovaná však do dnešního dne tuto svou povinnost nesplnila. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila, ač jí byla žaloba řádně doručena. Soud vyzval oba účastníky řízení ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v platném znění, ke sdělení toho, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů, neboť měl za to, že takové rozhodnutí lze jen na základě listinných důkazů učinit. Současně postupem dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. poučil účastníky o tom, že nevyjádří-li se k této výzvě soudu ve lhůtě 7 dnů, bude mít soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci na základě předložených listinných důkazů námitek. Usnesení bylo doručeno oběma účastníkům řízení. Žalobce s navrhovaným postupem vyjádřil souhlas již v žalobě, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tak považoval za splněné formální předpoklady pro vydání rozsudku bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Soud v řízení provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), když potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a v řízení byl po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná byla mimo jiné i v období od července 2019 do ledna 2020 vlastníkem televizního přijímače, když svou povinnost ze zákona nahlásit se jako poplatník televizního poplatku splnila žalovaná již dne 1.4.2010. Svou povinnost hradit poplatek však neplnila, když za období za měsíce červenec, srpen, listopad, prosinec 2019 a leden 2020 ničeho nezaplatila, proto jí žalobce v souladu s ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb. vyzval ke splnění povinnosti. Do dnešního dne žalovaná na pohledávku ničeho nezaplatila. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatníkem kromě dalšího též fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Za televizní přijímač se přitom podle § 2 odst. 2 považuje zařízení technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu, a to i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle ust. § 6 zákona činí výše televizního poplatku 135 Kč. Dle ust. § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je po právu, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Protože žalovaná nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. O příslušenství rozhodl soud podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku (při aplikaci ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.) a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a 531/2013 Sb., které žalobce kapitalizoval ke dni 15.10.2020.