14 C 249/2021-23 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení žalované částky s tím, že žalovaná a právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřeli smlouvu o úvěru dne 30.6.2017, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky banky. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč z úvěrového účtu [bankovní účet], žalovaná se zavázala tento úvěr splácet formou měsíčních splátek po 2 700 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Podle čl. II. smlouvy byl sjednán úrok ve výši 12,20 % ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaná nehradila splátky řádně, z tohoto důvodu banka využila svého práva a od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 26.3.2019, čímž se stal celý dluh splatný. Dlužná částka se skládá z nesplacené části čerpané jistiny ve výši 142 546,32 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 7 546,35 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 505 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 232,64 Kč. Dále žalovaná a právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřeli smlouvu o úvěru dne 16.1.2018, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky banky. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 49 000 Kč z úvěrového účtu [bankovní účet], žalovaná se zavázala tento úvěr splácet formou měsíčních splátek po 1 038,77 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Podle čl. II. smlouvy byl sjednán úrok ve výši 15,10 % ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaná nehradila splátky řádně, z tohoto důvodu banka využila svého práva a od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 25.3.2019, čímž se stal celý dluh splatný. Dlužná částka se skládá z nesplacené části čerpané jistiny ve výši 45 111,80 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 2 633,29 Kč, smluvních poplatků ve výši 672 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 78,22 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.6.2020 byly pohledávky postoupeny na žalobce, žalovaná byla informována o postoupení pohledávek dopisem ze dne 25.6.2020. Ke splnění svého dluhu byla žalovaná žalobcem marně vyzývána, naposled předžalobní výzvou ze dne 29.6.2020. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaná a právní předchůdce žalobce dne 30.6.2017 uzavřeli Smlouvu o úvěru. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala dodržovat podmínky dle Všeobecných obchodních podmínek [anonymizována čtyři slova], které byly součástí Smlouvy (dále jen VOP). [peněžní ústav] na základě smlouvy o úvěru zřídila žalované úvěrový účet č. [bankovní účet] a poskytla jí úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet a hradit úroky z poskytnuté jistiny. Žalovaná se v čl. II smlouvy zavázala uhradit žalobci úvěr v pravidelných 108 měsíčních splátkách po 2 700 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20.7.2017, V čl. II. bod 5. Smlouvy byl sjednán úrok ve výši 12,2 % ročně. [peněžní ústav] úvěr ke dni 26.3.2019 zesplatnila a vyčíslila (prokázáno: úvěrovou smlouvou, oznámením o zesplatnění ze dne 27.3.2019). Žalovaná a právní předchůdce žalobce dne 16.1.2018 uzavřeli Smlouvu o úvěru. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala dodržovat podmínky dle Všeobecných obchodních podmínek [anonymizována čtyři slova], které byly součástí Smlouvy (dále jen VOP). [peněžní ústav] na základě smlouvy o úvěru zřídila žalované úvěrový účet č. [bankovní účet] a poskytla jí úvěr ve výši 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet a hradit úroky z poskytnuté jistiny. Žalovaná se v čl. II smlouvy zavázala uhradit žalobci úvěr v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 038,77 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20.2.2018, V čl. II. bod 5. Smlouvy byl sjednán úrok ve výši 15,10 % ročně. [peněžní ústav] úvěr ke dni 25.3.2019 zesplatnila a vyčíslila (prokázáno: úvěrovou smlouvou, oznámením o zesplatnění ze dne 26.3.2019). Dne 16.6.2020 společnost [právnická osoba], jako postupitel, postoupila na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku, která je předmětem tohoto řízení (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek). O postoupení pohledávky na žalobce byla žalovaná informována dopisem ze dne 25.6.2020 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu). K úhradě zbývající části dluhu byla žalovaná bezvýsledně vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 29.6.2020 (prokázáno výzvou před podáním žaloby včetně poštovního podacího archu). 6. Všechny výše uvedené listinné důkazy jsou plně věrohodné, nikterak si neodporují, naopak se navzájem doplňují a dohromady přesvědčivě vytváří ucelený obraz skutkového stavu. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav je v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí prokázán s dostatečnou mírou jistoty. 7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 8. Soud tak má za prokázané, že účastníci platně uzavřeli smlouvy o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované úvěry ve smluvené výši a za podmínek stanovených smlouvou, které žalovaná neplnila, když se ocitla v prodlení se splácením úvěru a v souladu s ustanoveními smlouvy o úvěru a VOP tak došlo k zesplatnění zůstatku úvěru ke dni 25.3.2019 a ke dni 26.3.2019. Dluh tak tvoří neuhrazený zůstatku úvěru ve výši 142 546,32 Kč a ve výši 45 111,80 Kč a smluvní úrok a úrok z prodlení. 9. Po právní stránce soud vztah účastníků posoudil dle ust. § 2395 občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaná na základě uzavřené smlouvy čerpala úvěr ve smluvené výši za jasně stanovených podmínek, se kterými byla seznámena a které tímto akceptovala, aniž by kdy po dobu splácení cokoli namítala. Žalobce uzavíral smlouvu v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklé závazky tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud posuzoval smlouvu z hlediska § 1810 a násl. o.z., podle kterých se smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran; dospěl přitom k závěru, že smlouva obstojí i vážení těmito kritérii i kritériem dobrých mravů. Neplatnost smlouvy či její části dovodit nelze. To se týká i výše sjednaného smluvního úroku, který odpovídá obdobným úvěrovým produktům poskytovaným bankovními ústavy za situace, kdy jde o účelově neurčený úvěr bez zajištění. Úprava ochrany spotřebitele ať již v rámci občanského zákoníku, speciálních zákonů či v komunitárním právu (směrnice č. 2005/29/ES) chrání dostatečně spotřebitele před nekalými praktikami a zaručuje mu zejména právo na to být informován. Spotřebitel tak musí mít adekvátní možnost se s obsahem smlouvy, obchodních podmínek a příloh seznámit. To neznamená, že tak skutečně učiní a nelze si praxi ani představit nástroj, který by to zaručil. I když je spotřebitelům přiznána vyšší právní ochrana pro jejich fakticky slabší postavení, nedochází tím k úplnému potlačení zásady vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým). V řízení bylo prokázáno, že žalovaná měla k dispozici veškeré potřebné dokumenty, což stvrdila svým podpisem. Že spotřebitelé obvykle na svá práva nedbají ve chvíli, kdy smlouvu uzavírají, ani když využívají jejich výhod, ale až v okamžiku, kdy je po nich žádáno, aby plnili, nemůže mít vliv na platnost smluvních ujednání. Žalovaná byla seznámena s podmínkami smlouvy, s výší úroku. Žalobce v důsledku neplnění povinností ze strany žalované odstoupil od smlouvy a veškeré pohledávky se tak staly splatnými ode dne 25.3.2019 a 26.3.2019. Žalovaná dosud neuhradila na zažalovaný nárok ničeho. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se t