15 C 31/2021-20 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 34 483 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dne 14. 9. 2020 a poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný čerpal dne 22. 9. 2020. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelně měsíční splátkou, řádně však nesplácel, žalobkyně jej upomínala a následně ke dni 27. 12. 2020 prohlásila pohledávku za okamžitě splatnou. Žalobkyně požadovala na nezaplacené jistině 28 401 Kč a úrok a úrok z prodlení z této částky. Dále požadovala 3 150 Kč dluh na neuhrazených splátkách ke dni zesplatnění, 300 Kč náklady na upomínání za celkem tři upomínky, smluvní pokutu v částce 1 497 Kč jako pokutu za prodlení s každou jednotlivou splátkou po 499 Kč, když žalovaný byl v prodlení s celkem třemi splátkami. Dále požadovala smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, tedy z částky 31 551 Kč za období od 28. 12. 2020 do 1. 2. 2021 ve výši 1 262 Kč. 2. K výzvě soudu, aby se žalovaný vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaný nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva řádně doručena. Proto má soud za to, že žalovaný nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s navrženým postupem vyjádřila souhlas již v návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 4. V řízení bylo prokázáno, že účastníci dne 14. 9. 2020 uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému byl poskytnut neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, dohodli si roční úrokovou sazbu 21,05 % a výši splátek 1 050 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20-tého dne v měsíci, 1. splátka měla být uhrazena dne 20. 10. 2020 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 9. 2020). Dle podmínek se dohodli se na podmínkách zesplatnění úvěru, na výši smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru po splatnosti a stejnou pokutu z neuhrazeného zůstatku úvěru, stane – li se dluh splatným a smluvní pokutu 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky, a to jen do okamžiku zesplatnění. Strany si dohodly právo žalobkyně účtovat poplatek ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 9. 2020). Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalovaný podpisem stvrdil, že informacím porozuměl a jedno vyhotovení převzal. Z čestného prohlášení o výdajích spotřebitele ze dne 14. 9. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného a zjistila dotazem na žalovaného, že je svobodný, má měsíční příjem 25 000 Kč, výdaje má 7 000 Kč na bydlení, 2 000 Kč další výdaje (běžné měsíční výdaje). Žalobkyně vyhodnotila informace, které si obstarala z databází CEE, insolvenčního rejstříků, vyhodnotila příjmy a výdaje žalovaného, spočítala normativní náklady na bydlení na osobu dle počtu obyvatel v obci bydliště žalovaného a životní minimum žalovaného a dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného (prokázáno výpisy z evidencí). Žalovaný podepsal předsmluvní informace, smlouvu i prohlášení o svých závazcích a osobních poměrech (prokázáno předsmluvními informacemi, smlouvou i prohlášením o závazcích a osobních poměrech). Z potvrzení o provedení odchozích úhrad z 22. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala ze svého účtu částky 27 500 Kč a 2 500 Kč (prokázáno potvrzeními o provedení transakce). Z úvěrových podmínek má soud za prokázané, že strany se dohodly, že platby žalovaného se nejprve započítávají na splátku jistiny, dále na úhradu úroků, upomínací náklady a úhradu smluvních pokut, a to v tomto pořadí. Žalovaný byl o zaplacení úvěru opakovaně upomínán, a proto si žalobkyně nárokuje náklady za mimosoudní vymáhání ve výši 300 Kč (prokázáno upomínkou ze dne 26. 10. 2020, dne 26. 11. 2020). Z upomínek má soud za prokázané, že žalobkyně upomínkami současně upozornila žalovaného bude úvěr zesplatněn. Poté žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 31 551 Kč, částky ve výši 1 497 Kč a částky ve výši 300 Kč (prokázáno zesplatnění pro smlouvu [číslo] včetně podacího lístku). Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k plnění (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 27. 12. 2020). 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku a úvěr čerpal v částce 30 000 Kč, žalobkyně byla oprávněna požadovat zaplacení jistiny včetně sjednaného úroku 21,05 % ročně v dohodnutých splátkách a dále smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení za každou řádně nezaplacenou splátku a po zesplatnění pokutu 0, 1 % denně. Protože žalovaný nesplácel řádně a včas, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat dohodnuté poplatky za upomínky, když prokázala, že žalovaného opakovaně upomínala. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně, tak jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, proto soud žalobě zcela vyhověl, včetně nároku na úrok, poplatky za upomínky, a zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 1 380 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), výzva k plnění, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 378 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 3 558 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.