15 C 40/2021-52 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 27. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 37 333 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 623 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 21. 7. 2019. Celkovou částku tvoří jistina (20 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (3 577 Kč), poplatku za zpracování a doručení (7 860 Kč) a částka za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti – 5 896 Kč). Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně požadovala zaplatit částku 30 954,12 Kč sestávající se z dlužné částky jistiny (18 281,27 Kč) a dlužné části poplatku (12 672,85 Kč), dále kapitalizovaný úrok (2 695,96 Kč) ve výši 29% ročně z částky 18 281,27 Kč od 22. 7. 2019 (vznik práva na uhrazení celé dlužné částky) do 20. 1. 2020, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení (2 216,74 Kč) ve výši 9% ročně z částky 18 281,27 Kč od 2. 10. 2018 (od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky) do 20. 1. 2020, dále úrok ve výši 29% ročně z částky 18 281,27 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 18 281,27 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná k věci samé uvedla, že již na zápůjčku uhradila nějakou částku, jejíž výši si však nepamatuje. Po podpisu smlouvy a jejím schválení jí byla vyplacena daná částka. Vše trvalo poměrně krátce, tak hodinu. Nikdo se jí neptal, kolik třeba platí na nájmu. V současné době hradí nájemné ve výši 8 500 Kč měsíčně, má dvě zletilé děti, veškeré náklady si hradí sama. Její čistý příjem se v roce 2018 pohyboval od 9 500 Kč do 11 000 Kč, měla ještě proti sobě vedené exekuce, které se jí strhávaly z platu, dnes se pohybuje její měsíční příjem od 15 000 Kč – 16 000 Kč. S ohledem na své výdělkové možnosti a náklady na život, by byla schopna platit cca 1 500 Kč měsíčně s tím, že pokud by se situace zlepšila, pak by mohla splátku zvýšit. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila s tím, že pokud nebude žalobnímu návrhu zcela vyhověno, neboť nebudou dosud tvrzené skutečnosti shledány za dostatečně prokázány či vyjdou najevo nové skutečnosti, aby bylo jednání odročeno a žalobkyně byla vyzvána k doplnění. Žalobkyně se tak současně svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající se provedeného šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet a ke všem tvrzením také nabídnout a předložit důkazy je prokazující. 4. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila s tím, že provedeným dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci, a to po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. 5. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 27. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které věřitel žalovanému poskytl částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná podpisem stvrdila, že hotovost v částce 20 000 Kč převzala (prokázáno: smlouvu o zápůjčce [číslo]). Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 37 333 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 623 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 21. 7. 2019. Celkovou částku tvoří jistina ve výši 20 000 Kč a poplatek sestávající se z pevného úroku ve výši 3 577 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 7 860 Kč a částka za administrativní činnost - komfortní splácení v hotovosti ve výši 5 896 Kč (vše prokázáno smlouvou o zápůjčce [číslo]). Z čl. 9 vyplývá, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou, bude-li dlužník v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky, bude smlouva prodloužena (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce). Dne 12. 10. 2018 byla žalovanou podepsána listina označená Uznání dluhu se splátkovým kalendářem, ve které žalovaná uznala svůj dluh vzniklý na základě smlouvy [číslo] dále se zavázala částku 36 614,36 Kč uhradit formou splátkového kalendáře, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč (prokázáno: uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne 12. 10. 2018). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020 (prokázáno smlouvou postoupení včetně přílohy - seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 adresované žalované). Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 28. 1. 2021 včetně podacího archu). 6. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet nahlédnutím do veřejných registrů umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované a zhodnocením informací poskytnutých žalovanou. Na základě zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádnou vyživovací osobu, pracuje jako dělnice u společnost [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 13 393 Kč, dále je zde uvedeno, že dalším příjmem domácnosti je 5 000 Kč (formulář ze dne 27. 5. 2018). Na základě formuláře právního předchůdce žalobkyně soud také zjistil, že výdaje žalované byly ve výši 4 000 Kč (prokázáno: obsahem formulářů o poskytnutí spotřebitelských úvěrů ze dne 27. 5. 2018). 7. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč právním předchůdcem žalobkyně v hotovosti žalované i skutečnost, že žalovaná uhradila částku ve výši 4 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalované, když se spokojila s pouhým prokázáním základního příjmu žalované, jakékoli další skutečnosti, které by mohly zpochybnit závěr o poskytnutí úvěru, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, postrádalo logický závěr, a to i na základě žalobkyni známých skutečností, nehledě na to, o co se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala (skutečné náklady na bydlení, stravu a další základní životní potřeby a případně na zvýšené náklady s ohledem na invaliditu žalovaného, či další poskytnuté zápůjčky). Tedy žalobkyně zkoumala jen příjmy, nikoli již výdaje, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalované lze další úvěry schválit. Při příjmu cca 13 000 Kč, ze kterého jsou však prováděny srážky ze mzdy na nařízené exekuce, a nezjištěných výdajích, kdy nebyl předložen ani výpis z účtu, by měly být vyvolány vážné pochybnosti o možnosti poskytnutí zápůjčky. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil se sdělením žalované o příjmu a téměř žádných výdajích, do kterých nebyly zahrnuty náklady na domácnost, dopravu, osobní potřeby včetně stravy, navíc nebyla zjištěna ani vedená exekuční řízení, byť byly ze mzdy žalované prováděny srážky. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. 8. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 13. 4. 2018), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Tento závěr vychází ze stanoviska generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102