15 C 49/2021-33 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se na žalovaném domáhá zaplacení částky 12 682 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že se jedná o dluh za dlužné nájemné a zálohy na služby, resp. bezdůvodné obohacení za užívání bytu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce uvádí, že účastníci, a to žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce, dne 13. 6. 2017 uzavřeli nájemní smlouvu k bytu [číslo] na adrese [adresa], který žalovaný užíval od 1. 7. 2017 do 3. 7. 2019. Nájemní vztah skončil k 30. 6. 2018, a od 1. 7. 2018 byl byt užíván bez platné nájemní smlouvy. Protože byl žalovaným byt od 1. 7. 2018 užíván bez platné nájemní smlouvy, žalobce si nárokuje dlužné bezdůvodné obohacení se zákonným úrokem z prodlení za měsíc 1. 1. 2019 do 3. 7. 2019. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2020, k úhradě dluhu nedošlo. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Žalobce k výzvě soudu sdělil, že souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Provedení dalších důkazů nebylo žádáno a soud má za to, že provedeným dokazováním byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci. V řízení bylo zjištěno: 5. Žalobce jako vlastník bytu [číslo] na adrese [adresa], (prokázáno výpisem z listu vlastnictví [číslo] kat. úz. [obec]) uzavřel s žalovaným dne 13. 6. 2017 nájemní smlouvu na dobu určitou od 1. 7. 2017 do 30. 6. 2018. Nájemní vztah skončil k 30. 6. 2018 uplynutím doby nájmu. Žalovaný však byt užíval i po skončení nájemního vztahu, tedy bez platné nájemní smlouvy, a to od 1. 7. 2018 do 3. 7. 2019. Měsíční předpis nájemného a záloh na služby byl pro rok 2019 stanoven ve výši sjednané při uzavření smlouvy nájmu bytu, na evidenčním listu platném od 1. 7. 2017, v celkové výši 3 907 Kč (prokázáno smlouvou o nájmu bytu, evidenčním listem platném ode dne 1. 7. 2017). Nájem byl stanoven ve výši 2 439 Kč, záloha na služby ve výši 1 468 Kč (prokázáno evidenčním listem platném ode dne 1. 7. 2017). Žalobce si nárokuje dlužné bezdůvodné obohacení se zákonným úrokem z prodlení za měsíc 1. 1. 2019 do 3. 7. 2019, vyčíslenou ve výši 14 634 Kč za pevnou část bezdůvodného obohacení a za služby v částce ve výši 9 769 Kč, při započtení částečné úhrady ve výši 11 721 Kč, a to ve výši 12 682 Kč, celkem tedy žalovanou částku (prokázáno vyúčtováním služeb za užívání bytu za kalendářní rok 2019). Žalovaný však zažalovanou částku do podání žaloby neuhradil ani přes upomínku žalobce (předžalobní výzva ze dne 11. 11. 2020 včetně doručenky). 6. Vzhledem k tomu, že nájemní poměr žalovaného k předmětnému bytu byl ukončen ke dni 30. 6. 2018 a žalovaný i po této době byt užíval, není předmětem žaloby placení nájemného, ale bezdůvodného obohacení. 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků (při aplikaci ust. § 3074 odst. 1 o.z.) tak, že Po právní stránce soud postupoval při aplikaci ust. § 2201, 2202 a následujících zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2217 o.z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Vedle nájemného může být sjednáno, že nájemce povinen hradit i jiné platby (služby spojené s užíváním nemovitost - např. dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod atd.). Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož advokát žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu náhrada této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 1 000 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem dva úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. Tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tyto úkony právní služby činí 2 x 1 620 Kč (§ 7 bod 5.). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu). o) 807 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 5 647 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.