15 C 69/2021-33 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke svému synovi – 1. žalovaný, a ke své dceři, 2. žalovaná. Uvedl, že naposledy bylo výživné stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 9. 2019 č. j. [číslo jednací] ve výši 4 250 Kč měsíčně pro každé z dětí. Dne 13. 9. 2021 žalobce obdržel SMS zprávu, že dcera a syn již nepokračují ve studiu a od konce srpna se přihlásili na úřad práce do evidence uchazečů o zaměstnání. Výživné hradil žalobce řádně a včas, aktuálně zaslal výživné i za říjen a listopad. 2. Žalovaní se shodně oba k věci vyjádřili tak, že souhlasí se zrušením vyživovací povinnosti od listopadu 2021. Studium dokončili složením maturitní zkoušky v řádném termínu v květnu a červnu 2021. Žalovaná 2. od 1. 9. 2021 pracuje u [právnická osoba], její čistý příjem je cca 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný 1. je zaměstnán od 1. 10. 2021 ve [právnická osoba] s.r.o. a jeho čistý příjem je rovněž cca 20 000 Kč měsíčně. Oba žijí společně v jednom domě, náklady hradí napůl, od listopadu již hospodaří samostatně. Poslední výživné otec poslal v říjnu a bylo to výživné na listopad. Oba potvrzují, že za dobu zletilosti žádný dluh na výživném nevznikl. 3. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů, bylo prokázáno, že výživné stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 9. 2019 č. j. [číslo jednací] ve výši 4 250 Kč měsíčně pro každé z dětí. Dne 13. 9. 2021 žalobce obdržel SMS zprávu, že dcera a syn již nepokračují ve studiu a od konce srpna se přihlásili na úřad práce do evidence uchazečů o zaměstnání (prokázáno: screen obrazovky sms zprávy). Žalovaní se již na budoucí povolání nepřipravují (nestudují), od září a října 2021 jsou zaměstnáni, tedy jsou již výdělečně činní. V této důkazní situaci další dokazování k poměrům účastníků bylo nadbytečné. Zákon váže trvání vyživovací povinnosti rodičů k dětem na dobu, do které děti nejsou samy schopny se živit. Do doby dokončení studia je však na rodičích, a to na obou, aby potřebné prostředky formou výživného poskytli. V souzené věci bylo postaveno najisto, že žalovaní se na budoucí povolání nepřipravují a není ani jiné překážky, která by jim bránila si prostředky na živobytí obstarat prací, nakonec tak již činí a není důvodu, aby nadále vyživovací povinnost trvala. Ač vyživovací povinnost zaniká ze zákona ukončením přípravy na budoucí povolání a nabytím schopnosti se živit sám, je na místě, aby nevznikaly pochyby o vzájemných právech a povinnostech stran řízení, rozhodnout o zrušení vyživovací povinnosti soudně. 4. Po právní stránce soud postupoval dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), podle kterého předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ust. § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 5. Za shora uvedeného proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalovaným zrušil počínaje dnem rozhodnutí, tj. 1. 12. 2021. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když v řízení úspěšnému žalobci žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, resp. je nepožadoval. O povinnosti k úhradě soudního poplatku za řízení soud nerozhodoval, neboť podle v řízení zjištěných poměrů obou účastníků by byly u nich dány předpoklady k osvobození od placení soudních poplatků v plném rozsahu.