15 C 75/2021-19 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení částky 1 000 Kč, s příslušenstvím s tím, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřeli dne 14. 3. 2019 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, s tím, že bude provádět příkazy žalovaného, i když nebudou kryty kladným zůstatkem na tomto účtu, až do výše 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky [právnická osoba], vrátit nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaný však své povinnosti neplnil, když nezajistil dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 1 000 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena [právnická osoba], a. s., a následně na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, žalovaný však ničeho nehradil. 2. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, žalobkyně s navrženým postupem vyjádřila souhlas již v samotném návrhu, žalovaný se nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a v řízení bylo zjištěno: 4. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, kterou [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 14. 3. 2019, soud zjistil, že se [právnická osoba], zavázala zřídit pro žalovaného účet s tím, že bude provádět příkazy žalovaného, i když nebudou kryty zůstatkem na tomto účtu, až do výše 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky [právnická osoba], vrátit nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru a současně nedojde k přečerpání kladného zůstatku než byla smluvená výši 1 000 Kč. [právnická osoba], poskytla žalovanému smluvenou částku, kterou žalovaný ani přes opakované výzvy nesplatil. Dopisem ze dne 24. 8. 2020 společnost [právnická osoba], žalovanému sdělila, že vzhledem k porušování ustanovení smlouvy o úvěru ze strany žalovaného prohlásila již vyčerpanou částku za okamžitě splatnou a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne 20. 9. 2020 ze společnosti [právnická osoba], na [právnická osoba], a.s, a smlouvou ze dne 7. 10. 2020 na žalobkyni [příjmení] ze dne 23. 10. 2020 společnost [právnická osoba], žalovanému oznámila, že pohledávku za žalovaným postoupila na [právnická osoba], a. s . Dopisy ze dne 26. 1. 2021 [právnická osoba], a. s ., žalovanému oznámila, že pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Výzvou ze dne 26. 1. 2021 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek, žalovaný však nic neuhradil. 5. Po právní stránce soud posoudil vztah mezi účastníky jako závazek ze smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť smlouva je nadepsána„ o půjčce na kliknutí“, nicméně podle jejího textu se smluvní strany dohodly na poskytnutí úvěru, čemuž smluvní ujednání odpovídají. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. [právnická osoba], poskytla žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet dle sjednaných podmínek. Podmínky stanovené ve smlouvě však žalovaný neplnil, a ani přes výzvu dlužnou částku neuhradil, pročež byla veškeré pohledávka žalobkyně prohlášena za splatnou. Přes opakované výzvy nebylo na zažalovanou pohledávku ničeho uhrazeno. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží zažalovanou částku a příslušenství. Žalobkyně má také právo požadovat okamžitě uhradit rovněž smluvně platně sjednaný úrok 21,9 % ročně z dlužné částky (§ 2395 o. z.). O úroku z prodlení soud rozhodl dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 7. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.