15 C 76/2021-56 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 20 650,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 16. 3. 2018 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout bezhotovostní úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách k 18. dni v měsíci ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tedy ve výši 1 000 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více jak dvou měsíčních splátek sdělila žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 3. 6. 2020, že v souladu s ustanovením čl. 7 b) Smlouvy došlo k ukončení smlouvy a zesplatnění všech závazků ke dni 3. 6. 2020. Žalovaný byl tímto dopisem vyzván k úhradě dlužné částky, což neučinil. Ke dni 18. 1. 2021 se pohledávka žalobkyně skládá z doplatku jistiny ve výši 18 550,80 Kč, poplatky ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 53,40 Kč (od 16. 3. 2018 do 18. 1. 2021), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 227,19 Kč (od 16. 3. 2018 do 18. 1. 2021). Celková výše dluhu činí 20 650,80 Kč. Přes výzvy žalobkyně žalovaný dosud neuhradil na zažalovanou pohledávku ničeho. 2. Žalobkyně již v žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádřila souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, žalovaný se přes výzvu k navrženému postupu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 16. 3. 2018 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že se seznámil s Všeobecnými obchodními podmínkami a zavázal se je dodržovat (prokázáno: smlouva o revolvingovém úvěru – peníze na klik ze dne 16. 3. 2018 včetně připojených obchodních podmínek). Dle čl. 2 smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. Z čl. 3 smlouvy bylo zjištěno, že se klient splácí částku formou pravidelných měsíčních splátkách k 18. dni v měsíci ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tedy ve výši 1 000 Kč. Dále z čl. 7 bylo zjištěno, že pokud se klient dostane do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se dostane do prodlení se splacení více než 2 splátek, je žalobkyně oprávněna prohlásit splatnými veškeré závazky klienta. Ze smlouvy bylo zjištěno, že se žalovaný se zavázal hradit úroky ve výši 16,9% ročně a dále poplatky dle smlouvy platného ceníku. Z výpisů z úvěrového účtu má soud za prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel ho, jak bylo sjednáno. Z ukončení smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 3. 6. 2020 bylo zjištěno, že došlo k ukončení smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek a žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky 22 072 Kč. Z předžalobní upomínky, včetně podacího archu, má soud za prokázané, že žalovaný byl právním zástupcem vyzván k zaplacení dlužné částky z úvěrové smlouvy. 5. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného a zjistila dotazem na žalovaného, že má měsíční příjem 30 200 Kč, výdaje má 5 000 Kč na bydlení (nájem), ostatní výdaje žádné (běžné měsíční výdaje), což doložila výplatní páskou za leden, únor a březen 2018 (prokázáno: výplatní páskou ze dne 11. 2. 2018, 13. 2. 2018, a ze dne 13. 3. 2018). Žalobkyně vyhodnotila informace, které si obstarala z databází CEE, SOLUS, insolvenčního rejstříků, vyhodnotila příjmy a výdaje žalovaného, spočítala dle svého interního ekonomického modelu normativní náklady na bydlení na osobu dle počtu obyvatel v obci bydliště žalovaného a životní minimum žalovaného, vzala v potaz zjištěné další úvěry ze systému CBCB a interní evidence – kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč a spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný úvěr čerpal (prokázáno: výpisy z úvěrového účtu). Žalovaný byl o zaplacení úvěru opakovaně upomínán, z upomínek má soud za prokázané, že žalobkyně upomínkami současně upozornila žalovaného, že bude úvěr zesplatněn. Poté žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 22 072 Kč (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 6. 2020). Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k plnění (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2021). 6. Po právní stránce soud postupoval dle ust. § 2395 oz - smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, když strany uzavřely smlouvu ve formě a způsobem upraveným v § 1841 a násl.oz. 7. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku a úvěr čerpal v částce 20 000 Kč, žalobkyně byla oprávněna požadovat zaplacení jistiny včetně sjednaného úroku 16,9 % ročně v dohodnutých splátkách. Protože žalovaný nesplácel řádně a včas, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat dohodnuté úroky. 8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně, tak jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, proto soud žalobě zcela vyhověl, včetně nároku na úrok, poplatky za upomínky, a zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 827 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 279 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.