17 C 127/2021-68 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal určení, že pachtovní vztah mezi žalovanými od počátku neexistuje. Uvedl, že od srpna 2018 v dobré víře hospodaří na pozemcích parc. [číslo] které jsou ve vlastnictví žalované 2. Své právo pozemky obhospodařovat odvozuje od dohody mezi ním a žalovaným 1 z 27. 11. 2018. V srpnu 2018 tyto pozemky žalovaný 1. žalobci předal jako náhradní za pozemky žalobce, které žalovanému 1 do roku 2018 propachtovával, avšak písemně předání pozemků nestvrdili a žalobce tak nebyl zapsán ve veřejném registru využití zemědělské půdy (LPIS). Žalovaný 1 následně uzavřel s žalovanou 2 dne 1. 11. 2018 pachtovní smlouvu, žalovaná 2 si tak dle žalobce chybně zjistila faktické užívání pozemku a měla smlouvu uzavřít s žalobcem jako skutečným uživatelem, když žalobce měl pozemky oseté. Dne 27. 11. 2018 pak žalovaný 1 uzavřel dohodu o užívání s žalobcem, na základě které byl žalobce zapsán v LPIS, proti čemuž žalovaný 1 zprvu ani neprotestoval, následně byl však žalobce vymazán. Žalovaný 1 tak dle žalobce neoprávněně čerpá dotace a není postavené najisto, kdo je právoplatným uživatelem pozemků. K pozemkům navíc není možný jiný přístup než přes pozemky žalobce, které by žalovaný 1 ničil. 2. Žalovaný 1. s žalobou nesouhlasil, uvedl, že uvedené pozemky měl pronajaté jako součást bloku půdy [číslo] v katastrálním území Oleška. Uživatelská práva k pozemkům byla nahrazena právem vlastnickým a k vlastnictví se přihlásila i žalovaná 2. Ta jej 11. 5. 2018 vyzvala k zaplacení pachovného za pozemky [číslo] v katastrálním území Oleška za období od 15. 3. 2017 do 30. 9. 2018, což žalovaný 1 učinil, a nabídla mu pronájem těchto pozemků, s čímž rovněž souhlasil a smlouvu dne 1. 11. 2018 podepsal. Žalobce začal na uvedeném půdním bloku hospodařit od srpna 2018, když nabyl vlastnictví k pozemkům po rodině [příjmení], a to i na pozemcích 2. žalované. Užívání sporných pozemků žalobce žalovanému 1 znemožňuje dodnes. Dohoda mezi žalobcem a žalovaným 1 byla shledána Ministerstvem zemědělstvím neplatnou, když byla neurčitá a nesrozumitelná a nebylo jasné, jakých pozemků se týká. Žalovaný 1 dle pachtovní smlouvy s žalovanou 2 nesmí pozemky přenechat k užívání třetí osobě. Namítal, že žalobce není ve věci aktivně legitimován a že soudu v tomto řízení nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí ministerstev. 3. Žalovaná 2. s žalobou nesouhlasila, namítala, že žalobce není ve sporu aktivně legitimován a nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti pachtovního vztahu. Uvedla, že žalobce užívá pozemky bez právního důvodu, není v dobré víře, žalovaná 2 považuje pachtovní vztah za platný, žalovaný 1 řádně platí pachtovné a dotace čerpá oprávněně. Žalobce nemá titul k osázení pozemků ani k bránění hospodaření na nich. 4. Podle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen„ o.s.ř“, určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 5. Vzhledem k tomu, že žaloba žalobce je svou povahou žalobou určovací, zabýval se soud předně tím, zda je na takovém určení naléhavý právní zájem. Protože tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu nebyla v žalobě dostatečná, poskytl soud žalobci při jednání ještě poučení podle § 118a o.s.ř. 6. K důkazu soud provedl pouze důkazy navržené k prokázání tvrzení žalobce, že má naléhavý právní zájem na určení požadovaném žalobou, ostatní důkazy pak zamítl, neboť věcně žalobu neprojednával. Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že pozemky parc. [číslo] v obci a katastrálním území Oleška, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín jsou zapsány na [list vlastnictví] a jejich vlastníkem je [země], příslušnost hospodařit s nimi má žalovaná 2. Z pachtovní smlouvy ze dne 1. 11. 2018 má soud za prokázané, že uvedené pozemky přenechala žalovaná 2 do užívání žalovanému 1 společně ještě s dalšími pozemky za účelem provozování zemědělské činnosti na základě výpisu půdních bloků uživatele z veřejného registru LPIS. Z dohody o užívání pozemků podle zákona ze dne 27. 11. 2018 soud zjistil, že žalobce a žalovaný 1 stvrdili, že žalovaný 1 dostal od žalobce výpověď k pozemkům, které byly žalobci prodány v katastrálním území Oleška, a žalobci je předal, pozemky jsou označeny kódem bloku [číslo]. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, odboru zemědělských registrů, ze dne 12. 7. 2019 má soud za prokázané, že ministerstvo rozhodlo o námitce žalobce proti oznámení o provedení aktualizace evidence půdy tak, že námitku zamítlo a potvrdilo oznámení o provedení aktualizace evidence půdy ze dne 22. 5. 2019. Z odůvodnění soud zjistil, že ministerstvo považuje dohodu mezi žalobcem a žalovaným 1 ze dne 27. 11. 2018 za neplatnou pro neurčitost a nesrozumitelnost. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, odboru zemědělských registrů, ze dne 21. 6. 2021 má soud za prokázané, že ministerstvo další námitku žalobce opět zamítlo a potvrdilo oznámení o neprovedení aktualizace evidence půdy ze dne 8. 4. 2021. 7. Z provedených důkazů tak soud dospěl ke skutkovému závěru, že dotčené pozemky jsou ve vlastnictví žalované 2, která je smlouvou přenechala k užívání žalovanému 1. Žalobce se domáhal zápisu ve veřejném registru využití zemědělské půdy, čemuž nebylo vyhověno. 8. Soud po doplnění tvrzení o naléhavém právním zájmu žalobcem a provedení výše uvedených důkazů dospěl k závěru, že není naléhavý právní zájem na určení, kterého se žalobce domáhá. Určovací žaloba má preventivní povahu, má umožnit ochranu dříve, než bude právní postavení žalobce porušeno. Pokud již k porušení došlo, má následovat žaloba na plnění. V tomto případě pokud se žalobce domnívá, že má k pozemkům užívací titul, může žalovat na jejich vydání (vyklizení), pokud jej někdo v užívání omezuje, případně podat žalobu zdržovací či na vydání výnosů z pěstování. Žalobci nehrozí v tuto chvíli žádné zhoršení jeho právního postavení, není třeba preventivně něčemu zabránit. Soudu nepřísluší přezkoumávat postup správního orgánu před uzavřením pachtovní smlouvy s žalovaným 1, ani rozhodnutí ministerstva. K tomu účelu slouží správní soudnictví, dle obsahu však soud žalobu žalobce jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu neposoudil. Proto soud žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na určení, kterého se domáhal. 9. Podle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaní byli ve věci plně úspěšní. Proto soud ve výroku II a III stanovil žalobci povinnost nahradit každému z nich náhradu účelně vynaložených nákladů, které v případě žalovaného 1. tvoří odměna za tři úkony právní služby po 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tři paušální náhrady dle §13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce 1 764 Kč, celkem náklady 10 164 Kč. V případě žalované 2 tvoří účelně vynaložené náklady paušální náhrada za tři úkony po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a náhrada cestovních výdajů za cestu [obec] – [obec] a zpět ve výši 831,66 Kč, celkem náklady 1 731,65 Kč.