17 C 173/2021-60 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 45 300 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 3. 2019 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta na jeho účet částka 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a sjednaný úrok ve výši 151,6 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 459 Kč. Žalovaný dle žalobkyně úvěr řádně a včas nesplácel. [příjmení] celkem 44 262 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předsmluvního formuláře z 29. 3. 2019 soud zjistil, že žalobkyně nabídla žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 30 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 151,6 % jako pevnou úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru, celkem by žalovaný měl splatit 118 032 Kč v 48 měsíčních splátkách po 2 459 Kč, pro případ opožděných plateb si strany dohodly smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou je žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodly se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud prodlení pokračuje po zesplatnění, dohodly si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 3. 2019 soud zjistil, že účastníci smlouvu uzavřeli v souladu s předsmluvními informacemi. Z oznámení o schválení úvěru z 1. 4. 2019 má soud za prokázané schválení úvěru, o který žalovaný požádal a splátkový kalendář. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil celkem 44 262 Kč, poslední splátku dne 2. 11. 2020 a dále již nezaplatil žádnou splátku. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému zaslala částku 30 000 Kč dne 29. 3. 2019. Z výzev ze dne 22. 8. 2019, 22. 11. 2019, 24. 2. 2020, 23. 6. 2020, 24. 8. 2020, 23. 10. 2020, 23. 11. 2020 a 23. 12. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl písemně upomínán o zaplacení. Z oznámení ze dne 27. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení. Dále soud provedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného: Z výpisu solus soud nezjistil pro věc významné skutečnosti, věřitel z něj neměl žádný relevantní výstup. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalovaný získal skóre 16 označené„ klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak)“. Z prohlášení klientů ze dne 29. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že nemá splatné dluhy, není proti němu vedeno exekuční řízení, není v úpadku. Z hodnocení klienta zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, na bydlení má náklady 1 400 Kč měsíčně, věřitel počítal pro jeho osobu životní minimum 3 410 Kč a pro jedno jeho dítě výdaje 2 000 Kč měsíčně, dále žalovaný uvedl, že je zaměstnán, má čistý měsíční příjem 16 897 Kč, což věřitel ověřoval výplatními páskami, z kterých soud zjistil, že v lednu 2019 měl žalovaný měsíční mzdu 16 319 Kč, s tím že jeho základní mzda je 14 000 Kč, nenároková 3 500 Kč, v únoru 2019 měl měsíční mzdu 18 932 Kč. Výpis z účtu dokládá, že žalovaný tyto částky obdržel a na účtu měl disponibilní zůstatek k 29. 3. 2019 ve výši 134,09 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne 15. 11. 2018 má soud za prokázané, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán jako posunovač na dobu určitou do 30. 11. 2019. Z výzvy ze dne 23. 6. 2021 a podacího archu má soud za prokázané předžalobní upomenutí žalovaného. Další navržené důkazy soud neprovedl, neboť skutkový stav považoval za dostatečně prokázaný, otázku přiměřenosti úrokové míry soud posuzuje sám. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal o úvěr, žalobkyně mu nabídla úvěr 30 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 151,6 %, dohodli si smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou bude žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodli se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud by prodlení pokračovalo po zesplatnění, dohodli si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, využila údaje sdělené žalovaným, že nemá žádné dluhy, o jeho osobní a rodinné situaci a vyžádala si od něj doklady prokazující jeho zaměstnání a příjmy, spokojila se s uvedením výdajů žalovaného na bydlení 1 400 Kč a částkami životního minima pro něj a jeho dítě, žalovaný měl pracovní smlouvu na dobu určitou. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a žalobkyně mu oznámila schválení úvěru a splátkový kalendář splácení. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, byl v prodlení, zaplatil 44 262 Kč k 2. 11. 2020. Žalobkyně úvěr zesplatnila k 27. 12. 2020, žalovanému to oznámila a upomínala jej o zaplacení. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 obč. zák. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. obč. zák. 6. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po právní stránce tak soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. obč. zák. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo. Žalobkyně si obstarala podklady od žalovaného, konkrétně jeho prohlášení, že je bez dluhů, dotazovala se na jeho příjmové, výdajové a osobní poměry, ověřila pracovní smlouvu, výplatní pásky a zůstatek na účtu, lustroval žalovaného v [příjmení] a NRKI. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob, což žalobkyně splnila tím, že měla osvědčené příjmy žalovaného, a dále je povinna v případě pochybností dále tyto skutečnosti ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto přípa