17 C 193/2021-35 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 28 505,12 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dne 4. 3. 2018. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni kromě jistiny 32 000 Kč také úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek celkem ve výši 26 184 Kč a vše splatit do 4. 5. 2019. Žalovaná uhradila pouze 26 515,99 Kč v šesti řádných splátkách. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena postupitelem. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 18 098,49 Kč, úroku 17 846,22 Kč a dále zaplacení smluvní pokuty 10 406,63 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 651 Kč a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z žádosti o úvěr ze dne 4. 3. 2018 má soud za prokázané, že žalovaná požádala [právnická osoba] o úvěr ve výši 32 000 Kč, uvedla, že je zaměstnaná od 1. 1. 2016 s příjmem 33 648 Kč a výživné 12 000 Kč měsíčně, na bydlení a energie má výdaje 3 500 Kč měsíčně, na dopravu a jídlo 8 040 Kč měsíčně a splácí měsíčně 4 805 Kč stávající půjčky, vlastní nemovitost, má dvě děti, které vyživuje. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2016 soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnaná jako účetní na dobu neurčitou se mzdou 20 000 Kč měsíčně. Z výplatní pásky z listopadu 2017 soud zjistil, že žalovaná měla příjem 19 295 Kč, z výplatní pásky z prosince 2017 příjem 17 904 Kč, z výplatní pásky z ledna 2018 příjem 19 905 Kč. Z dohody o provedení práce má soud za prokázané, že žalovaná pracovala pro [právnická osoba] do 31. 12. 2017 jako pokladní s odměnou 85 Kč hrubého na hodinu a od 2. 1. 2018 poskytovala meeting room služby se mzdou 89 Kč hrubého měsíčně. Z pracovní smlouvy ze dne 16. 11. 2017 soud zjistil, že pro stejnou společnost pracovala žalovaná jako pokladní, smlouvu měla uzavřenu na dobu určitou do 28. 2. 2020. Z výplatní pásky z listopadu 2017 má soud za prokázaný příjem z těchto činností žalované 7 592 Kč a 8 840 Kč, z výplatní pásky z prosince 2017 příjem 13 648 Kč, z výplatních pásek za leden 2018 příjmy 11 967 Kč a 2 403 Kč. Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně má soud za prokázané, že žalovaná měla svěřena do výchovy své dvě nezletilé děti a pro děti pobírá výživné celkem 12 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 3. 2018 má soud za prokázané, že žalovaná s tímto věřitelem uzavřela smlouvu o úvěru v částce 32 000 Kč a zavázala se jej splácet v 14 splátkách po 4 156 Kč, strany si dohodly, že dlužná částka bude 58 184 Kč, z čehož je 26 284 Kč částka nákladů spotřebitelského úvěru, dohodly si smluvní pokutu pro případ prodlení se splátkou 0,5 % denně z dlužné částky. Z informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že náklady spotřebitelského úvěru tvořily úrok 15 % ročně, úhrada za poskytnutí úvěru 14 400 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 2 943 Kč a inkasní poplatek 5 760 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, z oznámení ze dne 18. 12. 2018 má soud za prokázané, že to postupitel žalované oznámil. Z výpisu dluhu má soud za prokázanou aktuální evidovanou výši dluhu žalované a z toho vyplývající uhrazenou částku. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro věc významné skutečnosti. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o úvěr a poskytla za tímto účelem osobní údaje a údaje k posouzení své úvěruschopnosti, předložila doklady o svých příjmech a zaměstnání a stanoveném výživném pro děti, které vychovává a vyživuje, poté byla uzavřena smlouva mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovanou, a žalované byl poskytnut úvěr v částce 32 000 Kč. Strany si sjednaly náklady úvěru celkem 26 184 Kč. Žalovaná na dluh uhradila 26 515,99 Kč. Pohledávka byla smlouvou postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena postupitelem. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen„ obč. zák“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 obč. zák. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. obč. zák. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. obč. zák. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalované úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalovaná vyplnila v žádosti o úvěr údaje o své osobě, uvedla svou příjmovou situaci, označila výdaje, osobní stav, že vyživuje dvě své děti. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost a to ověřením jím uvedených příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Věřitel získal od žalované doklady o jejích příjmech, které by se mohly zdát jako dostačující, věřitel však nijak neověřoval výdaje žalované, které uváděla velmi nízké a neodpovídající situaci na trhu s bydlením a energiemi, a to i když žalovaná uváděla, že má bydlení vlastní, stejně tak výdaje uváděné pro žalovanou a její dvě děti neodpovídají běžné rodinné výdajové situaci. Dále věřitel neověřil další závazky žalované, uváděla, že splácí již měsíčně částku 4 300 Kč měsíčně a ve smlouvě s věřitelem se měla zavázat ke splátce 4 156 Kč měsíčně, což soud již hodnotí jako vyšší závazek a věřitel mohl zvážit neposkytnout žalované úvěr v plné výši, měl také prověřit žalovanou v dostupných registrech dlužníků. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř. Žalobkyně tedy neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. 7. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 obč. zák. právo na vrácení peněžité částky, která žalované byla poskytnuta jako jistina úvěru sníženou o 26 515,99 Kč, kterou žalovaná uhradila. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalované oznámena. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 5 484,01 Kč. Žalobkyně požadovala vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od 5. 5. 2019, když v této době již byl žalovaný v prodlení se zaplacením. V ostatním pak soud žalobu zamítl. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal k jinému postupu důvod.