17 C 202/2021-19 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 158,54 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvu k službě twisto účet, smlouva byla žalovanou podepsána aktivací tohoto účtu, verifikační zprávou a předložením kopie občanského průkazu. Účet umožnil žalované u vybraných eshopů zaplatit zboží až po vyzkoušení, zákazník také může platit složenky a faktury prostřednictvím služby Platba emailem nebo fotkou, kterou zákazník pošle k úhradě, dále může mít zákazník kartu, s kterou do výše schváleného rámce může platit nebo si platby odložit. Žalovaná využila služeb v hodnotě 5 085,54 Kč a uhradila pouze 86 Kč. Žalobkyně dále požadovala poplatky za prodloužení splatnosti a zaplacení úroků z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná čerpala služby žalobkyně tím, že využívala twisto kartu a službu twisto snap, čerpala od žalované celkem 5 085,54 Kč. [příjmení] žalobkyni 86 Kč. Žalovaná poskytla žalobkyni své osobní údaje a kopii občanského průkazu. Způsob a účel čerpání prostředků žalovanou byl zjištěn z měsíčních přehledů, žalovaná byla průběžně informována, že řádně nesplácí dlužnou částku. 4. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., podpis žalované na smlouvě nebyl prokázán, ani nebyl nahrazen uznávaným elektronickým podpisem či jinou elektronickou formou akceptace, nebyl doložen žádný kód, ani jiné ověření, které žalobkyně tvrdila. K tomuto soud nemohl žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalované úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti o tom, jak prověřila schopnost žalované úvěr splácet a jak zjištěné skutečnosti vyhodnotila. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř., ač již v předvolání nutnost poskytnutí takového poučení avizoval. Žalobkyně tedy neprokázala, že splnila svou povinnost podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a navíc neprokázala ani uzavření smlouvy s žalovanou v obsahu, v jakém tvrdí. Smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. 5. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyni a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalované prostřednictvím faktického využívání služeb žalované poskytla jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 4 999,54 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované vrácení mimo jiné i této čerpané jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této částky podle ust. § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 16. 4. 2020 do zaplacení, když v této době již byla žalovaná prokazatelně v prodlení. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšnější, měla úspěch z 81,18 % a neúspěch z 18,82 %, proto soud uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila náhradu 62,36 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 200 Kč dle §14b) odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce 189 Kč Celkem žalobkyně účelně vynaložila náklady 1 489 Kč, žalovaná je tak povinna jí nahradit 928,54 Kč. 7. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod. 8. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.